Emily
„Tohle nemůžeš myslet vážně," zakroutila jsem hlavou. Nebudu se svlékat a už vůbec ne před ním.
„Dělej!" rozkázal. Začínala jsem se ho bát. Takhle se nikdy předtím nechoval. Vystrašeně jsem se na něj dívala. Nevěděla jsem, jestli to myslí vážně nebo si ze mě jen dělá srandu.
„Rád bych se toho dožil. Svlékni se," řekl naprosto vážně. Pomalu jsem si sundala mikinu a Louis najednou vybuchl smíchem.
„Ty jsi... to... v-vážně chtěla... udělat?" vykoktal ze sebe a stále se smál. Byl celý červený a nemohl zastavit smích.
„Ty jsi mi to nařídil!" řekla jsem naštvaně. Louis znovu vybuchl smíchem.
„... a to tričko," ukázal na mé tričko a rozesmál se ještě víc. Rychle jsem si oblekla mikinu a zkřížila ruce na prsou. Nenávidím ho. Jak mi někdo takový mohl chybět? Konečně se přestal smát a podíval se na mě vážným pohledem.
„Teď vážně," začal, „ty, já, rande, dnes večer." Vykulila jsem na něj oči. Na rande s ním mě nikdo nedostane. Prosím, ať si dělá srandu.
„V žádném případě," zakroutila jsem hlavou.
„Tohle je to, co chci za vítězství. Musíš mi to splnit."
„Radši bych se svlékla," zamumlala jsem.
„To můžeš hned, jak přijdeme z rande." Sarkasticky jsem se zasmála.
„Na žádné rande s tebou nejdu!"
„Opakuju větu - musíš mi to splnit," řekl. Zamračila jsem se na něj a on se kouzelně usmál. Jemu je asi úplně jedno, že s ním jít nechci.
„Dokonce si i můžeš vybrat, kam půjdeme," navrhl mi, „kino, restaurace?"
„Kino," odpověděla jsem bez váhání. Má to hodně výhod. Bude tam tma, nikdy tam nenastane trapné ticho, protože herci ve filmu obvykle mluví.
„Myslel jsem si to. Film vybírám já."
„Žádný horor, akční film, thriller nebo muzikál."
„Fajn," našpulil rty.
„Vyzvedni mě v sedm," nařídila jsem mu, „ahoj." Vstala jsem a opustila jejich obývák a následně i dům. Znovu jsem jela autobusem.
***
Doma jsem se naobědvala, a pak jsem si vlezla do sprchy. Umyla jsem si vlasy a tělo, a pak jsem tam jen tak stála. V hlavě mi běhala hromada myšlenek. A když už jsem vážně přemýšlela nad úplnými hovadinami, zastavila jsem vodu a vylezla jsem ven. Následně jsem si vyčistila zuby a učesala si mokré vlasy. Mám dost času, takže je nechám volně uschnout. Nebudu používat fén. Dala jsem si řasenku a oční linky, víc se malovat nebudu. Poslední dobou nepoužívám moc make-upu. Myslím, že s ním vypadám ještě hůř, než když jsem nenamalovaná.
Vyšla jsem z koupelny a lehla jsem si na postel. Na sebe jsem si položila notebook a podívala se, co je nového na facebooku a twitteru. Už jsem se chtěla odhlásit, ale došla mi zpráva od Chloe.
Chloe: Co dnes děláš? Mohli bychom zajít ven.
Já: Jdu na rande s Louisem, někdy jindy, promiň.
Chloe:Rande s Louisem??
Já:Vyhrál tu sázku, takže musím.
Chloe:Já vím, Harry mi říkal. Neříkej mi, že tam nechceš.
Já: Chloe, musím jít. Za chvíli je tady a já ještě nejsem oblečená.
Chloe:Dobře, ale pak mi všechno povíš. Užij si to.
Odhlásila jsem se a vypnula počítač. Pochybuju o tom, že si to užiju. Vstala jsem z postele a šla ke skříni. Prohrabávala jsem oblečení, ale nemohla nic pěkného najít. Proč mi vlastně záleží na tom, co si obleču? Vždyť jdu na rande s Louisem. Můžu si dát i tepláky a ještě k tomu jdeme do kina, kde se zhasne, takže mě nikdo neuvidí.
Po dlouhém rozmýšlení jsem vytáhla černé, úzké rifle, čistě bílé tričko se třemi knoflíky a černý svetřík.
Znovu jsem vešla do koupelny, kde jsem si rozčesala vlasy, které už mi stihli uschnout.
V předsíni jsem si nazula černé boty na podpatku, a pak už jenom čekala na příjezd Louise. Slyšela jsem zatroubit auto, vyšla jsem z domu a nasedla dovnitř. Louis měl na tváři okouzlující úsměv. Pozdravil mě a já jeho taky.
„Sluší ti to," usmál se.
„Díky, tobě taky," řekla jsem. Jdeme na to.