~ POKRAČOVÁNÍ ~
Zdravím! :) Jako první vám s radostí potvrzuji, že druhý díl opravdu bude. Takhle to přece nemůže skončit! Tímto příběhem žiju tak dlouho! :D Tolik nápadů ještě nebylo využito, byla by to škoda. Takže, pokračování ponese název Město vzdoru a již ho můžete nalézt na mém profilu. Nuže, budu moc vděčná každému, kdo se rozhodne se mnou zůstat a číst dál. :)
~ ZAJÍMAVOSTI ~
No. Myslím, že už je načase přejít k těm menším faktům. Rozhodně doporučuji přečíst, pokud se chcete dozvědět něco více z mého pohledu a plánování. :)
1) Existují dvě verze šestnácté kapitoly. Pokud bych se tehdy rozhodla pro druhou, Jeremy by zřejmě přežil, potom by ale celý příběh směřoval jiným směrem.
2) Ralf měl původně na hadí uštknutí zemřít.
3) V zimní části, cca někdy během putování Sektorem 6, se měla objevit Nina. Nakonec z toho sešlo. Btw. Pamatujete si na ní vůbec? Je to ta nemilá holka z tábora, co neměla Kate zrovna v lásce. :D
4) Jméno Garred zaznělo v příběhu ještě dříve, než se silák vůbec objevil v desáté kapitole na scéně. A to na začátku kapitoly druhé, když velitel vybíral pomocníky do zahrad.
„Emily, Tiffany, Garred, Jason, Kim a Stefan." Jména byla ohlášena a já si s úlovou oddechla. Takže budu dneska jinde... Alespoň nějaká dobrá zpráva.
5) Jak se zrodil Sektor smrti? Kdyby se mi onehdy nezdál jeden důležitý sen, příběh by nikdy nevznikl. Bylo to docela dávno, ale jedná se o ten nejdelší, který si opravdu dobře pamatuji. Zde jsem vám ho celý, jako takovou větší zajímavost, napsala. :)
Sen:
Začínalo to v táboře, z něhož jsem z nějakého důvodu potřebovala nutně utéct. Všude byly děti. Místní se tam k nám nechovali vůbec hezky. Setkala jsem se s pár malými holkami (odhadem možná kolem šesti let). Všechny se zdály nehorázně nešťastné a prosily mě, abych je vzala s sebou. Svolila jsem, pak se najednou setmělo a my už prolézaly pod vysokým plotem tábora.
Putovaly jsme jehličnatým lesem a utábořily se mezi zvláštníma dvěma kameny. Tady následuje dost podivná část o nalezení průchodu v zemi, jenž vede do malé jeskyně, kde jsem pak ve snu potkala úplně náhodný lidi z naší školy. Řekli nám, že si jen odpočinou, ale poté musí jít dál a my prý brzy zemřeme, pokud nepůjdeme také.
Těm malým holkám byla zima a připadalo mi, že je musím ochránit a cesta by byla pro ně nebezpečná. Zůstaly jsme, doufala jsem, že nás v té jeskyni nikdo neobjeví. Než ti týpci z naší školy odešli, jeden z nich mě před čímsi varoval. Nepamatuji si přesně, co pověděl, ale vzápětí zmizeli všichni.
Bum, velký snový převrat – objevil se tam i můj bratr. Najednou jsme stáli mezi těma kameny. Malé holky zrovna asi spaly v té skrýši, my s bratrem jsme šli zřejmě hlídkovat či tak nějak. Rozešli jsme se pomalou chůzí do lesa a zničehonic cosi zapraskalo, schovali jsme se za keře a pozorovali příchozí.
Lovce.
Tehdy jsem se s nimi setkala vůbec poprvé, ve snu. Má mysl musela být z těch všech post-apokalyptických příběhů, filmů a seriálů tak zblblá, že mi je ukázala v zelených oděvech a plynových maskách. Vše potemnělo ještě víc. Pozorovali jsme je dlouho, věděli jsme, že nás hledají, aby nás dostali zpět do tábora. Měla jsem strach o ty malé holky. Byly opravdu tak moc vyděšené...
Bratr zmizel. (To dělá doma často – něco se stane, je v čudu dřív, než na něj stihne padnout vina.) Najednou jsem nestála za keři, ale před nimi. Lovci mě spatřili. V okamžiku jsem běžela, jak nejrychleji to šlo. (Naštěstí to šlo. Většinou ve snech totiž nemůžu běžet vůbec.) Nevěděla jsem kam, všude les. A pak... sráz.
Zůstala jsem vystrašeně hledět dolů. Stáli zde i ti z naší školy. Tvářili se stejně. Bezmocně. Byly jsme v háji. Otočila jsem se a uviděla lovce, jak se ke mně blíží v půlkruhu. Strnule jsem na ně stále hleděla, za mnou sráz, oni přede mnou. Já v pasti.
Vzpomínáte na Bena a první část příběhu?
Můj sen jsem následně poupravila a změnila pohled. Nějaký kluk běží lesem, pronásledován tajemnými zahalenými lovci, dostane se do pasti ke srázu a je obklíčen. Tradá. První část příběhu byla na světě.
Tehdy jsem ale ani netušila, co to odstartuje. Jen jsem to schovala do šuplíku a nevěnovala tomu tolik pozornosti. Pak jsem psala další příběhy, ale každý skončil po pár kapitolách. Rozhodla jsem se vzít z každého kousek. Postavu, místo, scénu. Vzniklo něco většího, jiného. A já už věděla, že to bude začínat velkým útěkem.
6) První byl tedy Ben. Ostatní jsem vymyslela až o pár měsíců později.
7) Už od začátku jsem měla jasno, že mezi Kate a Benem něco bude. Taktéž mě ale děsila představa psaní poslední kapitoly. Však vy víte.
8) Moje první představy o Faith byly takové, že se bude jednat o velmi stydlivou a tichou dívku. Jo. Trochu se mi to vymklo z ruky, jelikož hned v její první kapitole vlepila Tommymu facku. No, a pak už to šlo z kopce.
9) Ráda hraju na klavír a pro příběh jsem již leccos složila. Jedná se sice o pár kraších melodií, ale myslím, že docela ujdou.:D Názvy mých nejmilejších jsou: Kate's Dream, Figth for You a The Last Time. První dvě jsem prakticky nahrála a spojila do jedné, další jste ještě slyšet nemohli. (Druhá kniha už taky soundtrack má, takže musím začít rychle psát, ať vám ho můžu co nejdříve ukázat. XD)
10) Když jsem byla na dovolené, seznámila jsem se tam s jednou takovou moc milou babičkou, která mi neustále nabízela sušenky a čokoládu. Možná už víte, že právě ona byla inspirací pro babču z chatky. V první verzi to měl být totiž děda, ale babička byla víc nenápadná. Ne? Ne...? Ok...
11) Tommy je výjimečný tím, že je částečně založený na skutečné osobě. Ano, opravdu někdo takový existuje a chodí po světě. Ehm, mám tě ráda, brácho! :D
12) Je to nejdelší příběh, jaký jsem kdy vůbec napsala.
13) Občas jsem si zkrátka vzala batoh se sváčou a věcmi na psaní a v maskáčích a černém tričku jsem si šla prostě do lesa. Fakt to pomáhá, nekoukejte tak! :D Na chvíli jsem se tak dokázala do příběhu vžít úplně jiným způsobem.
(Takže až potkáte divnou holku v maskáčích, jak si to běhá po lese a přeříkává si zrovna vymyšlený dialog – s největší pravděpodobností to budu já... XD)
14) Náhlé rozdělení, při kterém se oddělili Ralf a Faith, mělo být zprvu úplně jinak. Skupinku měla rozdělit propast, jež by se jako taková 'past' náhle objevila. Pak jsem ale jednou ve tři ráno nemohla usnout a zničehonic mě napadlo dát tam místo toho bludiště z ledu. A navíc mi to usnadnilo dost věcí a krásně to zapadlo ke scéně, kdy Alex chytnul rage u východní brány v Sektoru 6.
15) K tomu lesu a mým výpravám: Jednou jsem si zapomněla svačinu, byla to zrovna sušenka a možná si vzpomenete, že v jedné kapitole byl Tommy hrozně naštvaný na Bena, že mu jednu snědl. Ano, to jsem jen opisovala své pocity z toho, že sušenku taky nemám. :C
16) Pokud jste přečetli vše, včetně mezikapitol a epilogu, přečetli jste dohromady (přibližně) kolem 71K slov.
17) Na konci jsem chtěla strašně moc někoho zabít. Já vím, teď byste radši vy zabili mě.
18) Druhá kniha bude snad ještě víc wtf než tahle. :D
19) Na pana P. jsem nezapomněla. Pan P. čeká, až se pustím do psaní druhé knihy.
20) Taková hezká domněnka o tom, že bude přibližně dvacet kapitol a čau... hm, hezká no. XD
21) Část 1. byla dříve pojmenována jako Prolog, jelikož ze začátku v plánu mezikapitoly nebyly.
22) Celkem se vystřídalo hned několik coverů. V počítači jich mám ale mnohem víc. Ne, nedělám si srandu. :D Nakonec jsem se přemluvila, abych některé ukázala. Myslím, že je na nich vidět, jak se měnil můj styl, a jak jsem se učila nové věci, co se grafiky týče. Nejvíce jsem spokojená s tím posledním, protože již působí více „knižně" a má v sobě přesně ty detaily, které sektory dokonale vystihují. ♥
23) Mám takový dojem, že jestli se ještě jednou před kamarádkami zmíním o sektorech, poletím z okna. Jo, dokážu být pěkně otravná.:3
24) Psala jsem část Na mušce, nebylo času nazbyt a neměla jsem tucha, jak pojmenovat Alexova kámoše. Věděla jsem, že se konce kapitoly bohužel nedožije, a tak jsem to nechtěla hrotit. Flint. Jak zajímavé jméno, že? Ehm, vypůjčené ze seriálu Black Sails, na který jsem zrovna koukala. :D
25) Poslední větu jsem napsala ve 23:14. Pak jsem nedokázala usnout, prostě to nešlo. Ležela jsem na posteli a poslouchala smutnou hudbu. Přemýšlela jsem nad tím vším. A pak mě zničehonic něco napadlo. A to něco vás rozhodně hodně potěší, ale zatím nepřišel čas, abych vám to i sdělila.
26) Kapitola s názvem Ve výšinách se zprvu měla nazývat Dvě věže, jelikož se přesně tam děj odehrával. No... Poté mi ale došlo, že by to možná až příliš připomínalo Pána prstenů. XD
27) Pro další knihu plánuji znovu čtyři části po deseti kapitolách. (+ čtyři mezikapitoly a epilog.) Pravděpodobně bude ale delší, jelikož nyní píšu kapitoly o více slovech.
28) Možná někdy byla nechuť psát. (Kvůli škole a tak.) Ale nikdy se mi nestalo, abych jen pomyslela na to, že bych skončila.
29) Od první kapitoly se mé psaní hodně změnilo. Tady je vidět, jak jsem se postupem času více rozepisovala. Čtvrtá část je sice delší, ale když by měla jako ostatní těch deset, stále by to nad 20K bylo. Ve druhé knize se budu držet stálých délek, které se mi psaly nejlépe, a to +/- 1600 slov na kapitolu. :)
Část 1. „Útěk" || 10 808 slov
Část 2. „Na mušce" || 12 512 slov
Část 3. „Blíže k cíli" || 17 567 slov
Část 4. „Hledání konce" || 29 290 slov
30) Nejprve měla opravdu odejít Faith, ale poté jsem usoudila, že bude lepší, když bude chtít za každou cenu zůstat s Ralfem, a tak odešel Tommy.
31) Jmenuje se to Sektor smrti, protože byl ze začátku jen jeden. Celé se to mělo odehrávat v jednom sektoru plném lesů, srázu a lovců. Ze začátku jsem to neměla vůbec vymyšlené. První kapitoly jsou psané za pochodu, bez cíle. Panebože, tohle už nikdy neudělám.:D Pak mě napadlo to dělení, více různých prostranství a celý projekt. Od té doby jsem si začala předepisovat pár scén, dělat osnovu (bez níž se teď neobejdu) a pak vzniklo spoustu dalších věcí, ale o těch až jindy. Nevešly se do prvního dílu, ale mám v plánu je napsat. Proto bude pokračování. :)
...
Nuže, to je tedy vše. Snad se vám tento bonus líbil a já už to tady nebudu moc protahovat. Večer nebo spíš asi zítra vyjde poděkování. Rozhodně se podívejte na trailer k dvojce a dejte vědět, co si o něm myslíte. Mně osobně se hrozně moc líbí. :3 Zatím se tedy mějte krásně! :)
- Mia ♥