Nikdy jsem po ničem tolik netoužil. Měl jsem jediné přání a stejně...
Podívej, jsem příliš, příliš unavený. Nestačilo to už? Pomalu mě zabíjíš. Proč už to prostě neskončí? Vnímám tvou vůni. Zase na sobě máš mé tričko? Vždyť víš, jak pak šílím, tak to prosím skonči.
Zapomněla jsi zmínit důležitou část příběhu, myslíš, že ji pochopí? Odpustíš mi, když jednoduše odejdu? Podívej, jsem příliš, příliš unavený.
Opravdu mě bolí každý kousek těla a ty...
Sedíš vedle mě, rád bych natáhl ruku a dotkl se tě. Jen na pár vteřin, prosím. Křičím, proč mě nikdo neslyší?
Dělí nás sotva pár centimetrů a stejně jsi dál, než jsi kdy byla. Potřeboval jsem jen někoho, kdo by mě zachránil. Kdo by ukočíroval mou zběsilou jízdu. A pak jsi přišla. Držel jsem tě v náruči a hned na to tě opět ztratil.
Kdo mě teď zachrání?
Odpustíš mi, když jednoduše odejdu? Podívej, jsem příliš, příliš unavený.