"Chceš s tím taky pomoct?" Otázal se a natočil hlavu k mému přitození.
Jungkook
"Ne Jungkookie, to nejde." Vlídným hlasem promluvil do teď už tiché místnosti.
"A-ale já to chci udělat~!" Škemral jsem a pomalými kroky došel až k němu.
"Už je pozdě, měl by si jít." Tae udělal pár kroků dozadu.
"Vážně ti chci pomoct!" Šeptl jsem a moje ruka se už skoro dotýkala Taeho mužství, když v tom Tae začal křičet.
"Nejde to! Pochop! Nechci ti ublížit!"
Co jsem udělal špatně?
Proč na mě tak křičí?
Oči mi zesmutněli a zabořili se do dřevěné podlahy.
"Dobře bratříčku, tak já jdu." Slova jsem procedil skrz mezírky mezi zuby a zdrcený odcházel se slzamy v očích.
"J-jungkookshie... J-já to tak nemyslel... P-počk.."
Dál už jsem neposlouchal.