Jungkook
Vyběhl jsem do ulic bez bot.
Studené a trochu vlhké kamenné kostky chodníku zanechávaly obrysy na mých chodidlech.
Doběhl jsem až na náměstí a tam jsem se zastavil, protože jsem dosud těmito spletitémi cestami nešel.
Očima jsem přejížděl od jednoho předmětu k druhému a snažil se přijít na to, kam brášku odvedli.
Mé zraky spatřily malou ženu stojící na rohu dvou protínajících se ulic.
Stála na dřevěných vyvýšených botech. Celé její tělo zahalovalo kimono z drahých látek a bavl. Bílá barva pokrývala celičký obličej ženy až na rudě namalovaná ústa a dlouhé linky kolem očí. Vlasy upravené do nádherného drdolu zdobily drobné růžovoučké kvítky, které byly náhodně umístěné a následně zastrkané.
"Konbanwa!(dobrý večer)" přešel jsem k ní, mile pozdravil a očekával její pozornost.
"Konbanwa chlapče! Copak tu děláš takhle v noci?" Starostlivě pohlédla do mých unavených očí.
"Hledám cestu k vojákům.. Odvedli tam mého bratra." Pokorně jsem vysvětloval situaci.
Ona jen pokývala hlavou a ukázala směrem, kam se mám vydat.
"Kdyby něco přijď. Bydlím tu a jmenuji se Ayako." Ještě mírně zvolala, abych ji slyšel a pak jsem si to namířil přímo ke kasárnám.
Předemnou se najednou zjevil lesík.
Nepokorně jsem své nohy donutil k pohybu vpřed.
Po pár metrech se kousek odemě rozeznely hlasy.
Zastavil jsem se a poslouchal.
To je Bráška!! Zajásal jsem.
Rozešel jsem se rychlým tempem ke klukům.
"Tae~!!"