Taehyung
Pomalým krokem jsem se vracel přes plac až do lesa, kde jsem se taky opřel o strom a hlavu si položil na Jiminovo rameno.
"Tak co? Zjistil si vše co jsi potřeboval?" Optal se zvědavě s jiskřičkami v očích Jimin.
"J-jo a ještě mnohem víc." Otráveně jsem pronesl.
--------------- o 5 minut potději-----------------
"Kim Tae Hyung, nástup!" Ozýval se řev generála z dvora.
Hbitě jsem se postavil na nohy a rozešel se k našemu současnému obydlí.
Jimin zůstal v lese a pozoroval obláčky plující po modré obloze.
Slunce jasně svítilo. Měl jsem z toho dobrý pocit, dokud mi paprsek nezazářil přímo do očí a já nezakopl o větev.
Sebrel jsem své zchátralé tělo ze země a pokračoval v cestě.
Když jsem došel ke generálovi, pověděl mi soukromou zprávu.
Zděšeně jsem běžel za Jiminem.
"Co se stalo?" Netrpělivě se optal, když zahlídl jak depresivně vypadám.
"J-Jung...J-Jungkook je m-mrtvý...!"