Draco celý týden nevylezl z bytu. Hermiona od něj odešla stejně jako jeho syn. Scorpius byl stále na Manoru a odmítal se vrátit, dokud to nedá s Hermionou do pořádku.
Věděl, že se jí jeho slova dotkly. Přehnal to a věděl to, ale netušil, že to přehnal tak moc, že od něj odešla. A pak ta její poslední slova. Co tím myslela?
Viděla ho, napadlo ho někdy ve středu. Nevěděl jak to bylo možné, ale bylo jediné možné vysvětlení. Musela ho vidět, ale nedala mu šanci to vysvětlit. Udělala si z toho závěr a opustila ho. To byla celá ona.
Hermiona podepisovala dokumenty pro oddělení pro mezinárodní kouzelnické obchodní normy, když se rozletěli dveře a do kanceláře vběhl Scorpius.
„Mami!" vykřikl a skočil ji do náruče.
„Scorpiusi, copak tady děláš?" zeptala se překvapeně.
„Chci být s tebou," řekl a usmál se. Hermiona se všimla batůžku, který měl na zádech.
„Scorpiusi? Co jsi to udělal?" zeptala se vystrašeně.
„Utekl jsem," zamumlal.
„Scorpiusi! Víš, jaký musí být babička s dědou strach? Tohle musí skončit. Vezmu tě za otcem."
„Zůstaneš?" vykřikl radostně.
„Je mi to líto," řekla a sledovala jako se jeho radostný výraz změnil na smutný.
„Mám tě rád."
„Já tebe taky. Pojďme," řekla a vzala ho za ruku. Společně došli do vstupní haly s úmyslem se odletaxovat, ale Hermiona si to nakonec rozmyslela a tak šli pěšky.
Před dveřmi od bytu na chvíli zaváhala, ale pak zaťukala a čekala až jí Draco otevře. Nemusela čekat dlouho.
„Hermiono," vydechl a už ji mačkal u sebe v objetí. Hermiona ho od sebe lehce odtlačila.
„Přivedla jsem Scorpiuse. Utekl z Manoru, už jsem jim poslala sovu, že ho přivedu k tobě," řekla a snažila se vyhnout jeho očím.
„Dostala jsi kytky?" zeptal se a ona měla pocit, že úplně ignoroval to co řekla.
„Ano, všechny. Měl bys je přestat posílat."
„Promluvme si," řekl a chytil ji za ruku.
„Myslím, že není o čem mluvit," řekla a ruku vytrhla. Chtěla odejít ale on si ji strhl k sobě a vášnivě ji políbil.