„Co jsi udělal?" zeptala se hned, jak Scorpius odešel.
„Cože?"
„Proč odešla? Draco, znám tě moc dobře, abych věděla, že někdy se chováš jako paličák."
„Je to složitější," řekl a bez dalších řečí se odletaxoval zpátky do svého bytu. Narcissa se překvapeně podívala na místo, kde ještě před chvílí stál její syn.
„Taková drzost," řekla si pro sebe a vydala se do kuchyně za svým vnukem.
Scorpius seděl u stolu a cpal se palačinkami. Narcissa se lehce pousmála.
„Můžeme jít?" zeptal se, když dojedl a Narcissa se na něj zmateně podívala.
„Kam?"
„Přece za maminkou," řekl a slezl ze židle.
„Scorpiusi, já asi úplně nechápu o čem to mluvíš," řekla nechápavě. Chtěl za Pansy? Ale vždyť jí ani neříkal mami.
„Prosím, babi. Musím ji říct, jak moc jí mám rád. Musí se k nám vrátit," vykřikl a Narcissa v jeho očích spatřila slzy.
„Já ale nevím, kde je," řekla a přemýšlela jestli mluví o Pansy, nebo Hermioně.
„Přece na ministerstvu," řekl a tentokrát se lehce usmál. Věděl, že ho babička neodmítne.
„Oh, mluvíš o Hermioně, že?" zeptala se a oddechla si, že nemluvil o Pansy.
„Samozřejmě, o kom jiném bych asi mluvil?"
„Nevím," zalhala Narcissa.
„Vím, že se každý diví, ale ona je moje maminka! Já to vím. Chová se ke mně jako ty k tatínkovi. Tak dlouho jsem chtěl maminku a teď ji mám, nemůžu ji ztratit," vykřikl, ale ke konci už jen šeptal. Narcissa na něj ohromeně koukala. Zdálo se, že její vnuk má víc rozumu než její syn.
„Neztratíš, půjdeme za ní, ano?" řekla s úsměvem a oba se vydali ke krbu.
Hermiona přemýšlela, jak ukončit dopis, který právě psala. Nakonec se spokojila s obyčejný S pozdravem, Hermiona. Odložila brko a povzdechla si. Stále přemýšlela jestli ho má poslat. Přemýšlela o tom tak usilovně, že si ani nevšimla, že už není v místnosti sama.
„Mami!" vykřikl Scorpius a rozběhl se k ní, aby jí mohl obejmout.
„Broučku," zašeptala nevěřícně a nechala slzy znovu stéct po tvářích. Ale tentokrát to byly slzy štěstí, že má u sebe Scorpiuse.
„Ah, drahá, co ten můj syn provedl?" zeptala se nešťastně Narcissa, když se posadila naproti ní.
„To by ti měl povědět on. Narcisso, já, vím, že asi nebudeš souhlasit, když už nejsem, no, prostě, když už nejsem s Dracem, ale ráda bych se s tebou i na dále scházela," zamumlala Hermiona, ale zrak nepustila ze Scorpiuse. Chtěla vídat i jeho, ale nemohla.
„Hloupost! Ať už Draco provedl cokoliv vyřešíte to."
„Narcisso, on se nerozvede," vzlykla a podívala se na ženu před sebou.
„O čem to mluvíš?"
„To je jedno. Řekne ti to sám. Dáš tohle prosím Luciusovi?" zeptala se a podala ji dopis.
„Jistě. Ať už se stane cokoliv, ráda si s tebou vždy zaskočím na čaj," řekla Narcissa s upřímným úsměvem.