-Adrien-
Začal zvonit budím a Marinette začala pištět.
Otevřel jsem oči a posadil se.
Viděl jsem Marinette jak vyvádí, a je na půl oblečená.
Mnul jsem si oči a zívl ,,Co se děje?''
,,Zaspala jsem!Škola začala už před hodinou!'' štěkla.
,,Tak se obleč, do školy tě hodím.'' protáhl jsem se.
,,Hodíš?Hodíš jako hodíš, nebo hodíš jako hodíš?'' he?Pochopil to někdo?Já teda ne.Jak to jako myslela?
,,Přece víš že jsem rychlý, odnesu tě tam.Bude sranda.'' zasmál jsem se a sešel za ní.
Už byla oblečená.Chytl jsem jí a vzal si jí do náruče.Vyšel jsem s ní na balkón a skočil s ní ke škole.
,,Utíkej.'' řekl jsem a už pelášila do třídy.
Asi bych měl pár minut počkat než půjdu do třídy, mohlo by jí to dojít, nebo by to vypadalo divně.
A ne, dneska zůstanu doma, jsem vyčerpanej.
Svět se pro jednou nezboří ne?
Jakožto normální Pařížský hrdina jsem si jen tak nenápadně šel po chodníku a pískal si.Pak jsem se nenápadně proplížil domů.
Večer jsem šel opět k Marinette.
Opět jsem skočil bez klepání do jejího pokoje.
Doskočil jsem na její postel a ona se na mě vyděšeně otočila.Byla nahá, měla přes sebe jenom ručník.
,,Chate!'' křikla a spadl jí ručník.
Pískl jsem ,,Páni.'' pousmál jsem se.
,,Na nic nemysli, dneska hodlám spát a nezaspat.''
,,Vždyť já na nic nemyslím.'' mávl jsem rukou.
Ona se oblékla a šli jsme na balkón.
Seděli jsme na lehátku přikrytý chundelatou dekou, co voněla jako Mari.
Mari se ke mě přitiskla.
,,Je ti zima?'' odhrnul jsem jí ofinu a dal jí pusu na čelo.
Zavrtěla hlavou a koukl na mobil ,,Je půl jedenácté.'' oznámila.
,,Tak já asi půjdu.'' zvedl jsem se a skočil jsem za zábradlí.
,,Počkej.'' chytla mě za ruku a sedla si na zábradlí.
Chytl jsem jí za boky a pevně jí držel.
Svoje rty přitiskla na ty moje.
Držela mě za tváře.
,,Nechtěla si jít spát?'' zeptal jsem se.
,,Nekaž to!'' řekla naštvaným tónem a zahihňala se.
Lehce se svými rty dotkla mích a skočila zpátky na balkón.
,,Miluju tě.'' pošeptal jsem.
,,Já tě taky miluju.'' pohladila mě a odešla do pokoje.
Já jsem taky odešel domů.