Vyběhnu ze třídy na chodbu. Stoupnu si ke stěně, protože mi něco říká, že za mnou půjde. Hmm - "něco" ve mně má pravdu, on přišel!
Přistoupil ke mně, naklonil se ke mně a řekl: "Tak co...? Už mi věříš že Tě miluju? Protože já bych ti v životě nelhal..." a políbil mně na tvář. Já ho něžně objala a zašeptala mu do ucha: "Věřím Ti, a promiň, že jsem byla tak zlá... ale... žárlivost je v podstatě láska, takže...nezlobíš se, že ne, že jsem ti tak nadávala?" a taky ho políbím na tvář.
"Jasně, že nezlobím. Chápu, že to vypadalo blbě. Ale už se nebudeme bavit o Katie..." řekne tak šíleně sladce, že se málem rozteču.
"A o čem se chceš teda bavit?" řekla jsem a políbila ho na čelo
"Teď slova nejsou důležitá, Moni..." řekl, a políbil mně taky na čelo. A pak do vlasů, na druhou tvář, na nos a nakonec na rty. Já spolupracovala. Líbaly jsme se tak něžně a zároveň vášnivě, byl to úžasný okamžik. Už zase jsem cítila, jakoby cosi ve vesmíru zastavilo všechno a všechny okolo nás, a čas kolem nás jen plynul jako voda. Najednou ale zazvonilo a my se musely rozloučit a každý jít do své třídy. Najednou jsem cítila něco jako... takovou lásku jsem ještě nikdy v životě nezažila. Úžasný pocit...