Touha

Obyčejný školní den

Ráno jsem se probudila. Budík zazvonil přesně v 6:30, vstávám tak už několik let. Chvíli se ještě převaluju v posteli. Dneska jdu totiž do nové školy, na střední školu. Jsem šíleně nervózní, nikoho tam neznám. Je 1.září. Je mi hrozný teplo, takže už radši vylezu z postele. Jdu do koupelny a vyčistím si zuby. Vezmu si svoji pleťovou vodu, dám trochu na vatový tampónek a lehce si tím jezdím po pleti. Je to příjemně chladivý pocit. Potom tampónek vyhodím a obličej potřu krémem. Jdu do kuchyně, vezmu si jogurt a lžičku a otevřu víko jogurtu. Jogurt jím dokud nejsem na dně kelímku, potom lžičku dám do dřezu a kelímek od jogurtu vyhodím do odpadkového koše. Potom jdu do svého pokoje převléknout se. Sundám si pyžamo, složím ho a položím na polštář a otevřu skříň. Vytáhnu z ní černý crop top s bílým srdcem s nápisem "I found love in hopeless place" neboli "Našla jsem lásku na beznadějném místě". Ale u mně to není pravda, lásku jsem nenašla. Ale doufám že někdy najdu. Třeba v nové škole, i když celkem pochybuju. No konec snění, obleču si ještě bílé legíny a k tomu černé vansky. Dneska jsem black and white. Potom jdu do kuchyně, vezmu si jablko, sušenku a minerálku, dám do to kabelky a vezmu si mikinu. Je už 7:30, a to obvykle vycházím. Takže si vezmu kabelku, nasadím boty, otevřu dveře a potom je zavřu a zamknu. Ještě předtím pozdravím mamku, aby věděla, že už jsem šla. Jdu na autobus. Stojí tam jeden moc hezký kluk, který vypadá asi ve stejném věku jako já. Strašně se mi líbí. Usměju se na něj a on na mně. Cítím se trapně. Najednou přijede autobus. Oba nás to vytrhne ze snění a nastoupíme do autobusu. Jdu si rychle sednout úplně dozadu. On si sedl přede mně. Za asi 5 minut jsme přijeli ke škole, kouknu na mobil a je 7:38. Rovnou si ten mobil i vypnu a uklidím do tašky. Když autobus zastaví, tak se zvednu a chci odejít. Ten kluk taky vystupuje. Jde ke škole, takže tam asi taky chodí. Jdu za ním až k šatnám. V šatně si sundám mikinu i boty. On je z jiné třídy. Ve stejném ročníku ale jiná třída. Zamířím tedy do své třídy, přišla jsem skoro jako poslední. Jdu k nějaké dívce která sedí sama.
"Můžu si k tobě sednout?" zeptám se a snažím se přidat nějaký milý úsměv
"Jasně, sedni si!" odpoví ona a úsměv mi oplatí
Působí celkem přátelsky. Tašku si položím vedle lavice a připravím si na češtinu, kterou teď máme mít. Potom si sednu a přemýšlím.
"Jak se jmenuješ" zeptá se zničehonic ta milá holka
"Jmenuju se Monica, a ty?" odpovím jí
"Já jsem Dianna. Jsi tu nová co?"
"Jo. Ty ne?"
"Já taky. Nikoho tu neznám. Jen tebe. Vypadáš celkem milá."
"Já tu taky nikoho neznám kromě tebe, a díky."
Najednou začalo zvonit.

Po hodině

Připravím si na další hodinu a jdu na záchod. Na chodbě ale potkám toho kluka. Jdu rychle dál. Když jdu ze záchoda, přijde ke mně. Začnu se potit a bát se. Co když se ztrapním?
"Čau. Jsem Zac, a ty? Jsi tu nová, co? Já taky." mluví tak sladce, mám tak příjemný hlas. Usměju se a odpovím:
"A-ahoj, já jsem Monica. Jo-jo jsem tu nová."
Najednou jako by se celý svět zastavil jen kvůli nám. Stydlivé úsměvy, lehké doteky rukama a neustálý oční kontakt. Najednou se ke mně příbližil.
"Nechceš dnes jít ke mně?" zašeptal
"A-ano, jasně, proč ne. A v ko-kolik?" odpověděla jsem dost zaskočeně, to jsem opravdu nečekela
"V kolik jen chceš. Je to na tobě. Budu tě čekat, ahoj, Mony." podal mi malý papírek a odešel do třídy. Já zacítila šimrání v břichu. Je to asi štěstím. Jdu zpátky do třídy na další hodiny.