Touha

Jedna navíc

*o dva dny později ve škole*

Ten krásný pocit přijít do školy a vědět, že už tu nejsem sama. Sedla jsem si na své místo. Vím sice, že Zac chodí do jiné třídy, ale přesto vím, že o přestávce se můžeme potkat. Strašně se těším, až se pokusím skamarádit s mojí spolusedící Diannou. Zac mi totiž tím, že ke mně zachoval tak...no řekněme mile :), dodal odvahu. Takže jsem si řekla, že se pokusím více spřátelit s Diannou, tak snad to neskončí trapasem.

Já si připravila na hodinu a Dianna přišla.

"Ahoj Dio" řekla a v duchu si vlepila facku, že někoho, s kým jsem si řekla jen pár slov nemůžu hned oslovovat zkráceným jménem

"Čau Mony" řekla s úsměvem od ucha k uchu Dia a mně se ulevilo

"Hele, Dio...nechtěla bys dneska zajít někam ven?"

"No...dneska nemůžu, mrzí mě to ale něco mám, ale co zítra?"

"Jo, jasně, tak zítra! A kdy?"

"No...nevím, tak třeba ve čtyři v parku?"

"Jo, jasně. Tak ve čtyři." řeknu a zazvoní na hodinu

Dia si sedla, dala si na lavici pár učebnic a já zahrabala v tašce, jestli tam nenajdu nějaký papír. Joo, je tam nějaký kus papíru. Tak si vezmu propisku a začnu psát...

"Znáš Zaca z vedlejší třídy?" napíšu na papírek a podstrčím ho Die pod ruku a usměju se na ni. Chvíli tam něco píše a pak mi ho vrátí.

"Jo znám...co s ním? Počkej neříkej že se ti líbí...??!!!" stojí na papírku a já jí jen bleskově odepíšu: "Jo...líbí se mi a moc. A dokonce jsem u něj už i byla! Je úžasně milý...a odkud ho znáš?" rychle papírek zabalím, aby mně neviděla naše učitelka a vrátím ho zase Die. Tentokrát píše docela dlouho, a jak píše, celkem se červená. Po snad deseti minutách mi papírek vrátí, já ho rozbalím a tam je opravdu dlouhý text.

"No...já s ním chodila na zakládku, líbil se mi snad tři roky, ale pak, první den tady, jsem zjistila, že chodí s Katie Viermonou, od něj ze třídy. Ale třeba se s ním už rozešla nebo on s ním, to nevím. Nikdy jsem s ním nemluvila, jen se mi strašně líbil. Doufám, že Tě má rád ;)!" ale on říkal že má holku! Ale říkal, že se s ní kvůli mně rozejde. Tak doufám, že nelhal a fakt to udělá... no dojdu za ním a zeptám se ho. Papírek dám Die, ale nic jsem na něj nenapsala. O chvíli později zazvoní. Já si uklidím učebnice do tašky, protože teď máme tělák. Rychle vystřelím do vedlejší třídy.

Když tam přijdu, chvíli hledám, kde Zac sedí...támhle ne, támhle taky ne...támhle je! Už už se chystám tam jít když k jeho lavici přijde nějaká černovláska a tak...divně se na něj usměje. On jí úsměv oplatí a začne jí něco říkat. Třeba je to jeho holka a teď se s ní rozchází? Třeba je to jen kámoška a on jí o mně vypráví, o tom, jak mně miluje? Nebo...no raději počkám než domluví.

Najednou sebou ale trhnu. Zac domluvil. Ale tohle jako rozchod a ani přátelský rozhovor nevypadá. On ji začal líbat. O můj bože! Ona ho najednou silně obejme a on, protože je na jejím rameni, mně uvidí. Dívku od sebe odtrhne a běží za mnou! Je ale pozdě...já odcházím.

Jak to mohl udělat?! Je to fakt hajzl. Jak jsem mu mohla věřít? A prý že mě miluje...kecy, kecy, kecy. Běžím zpět do své třídy, sednu si do své lavice a hlavu si dám do dlaní. Nechci, aby mně někdo viděl brečet, ale já ty slzy nedokážu zadržet. Zac sem přiběhl a miří k mé lavice. Už je skoro u ní...