Chris je tady naprosto (nebudu se omlouvat) jebatelnej :) (alá vyjadřování malé holky)
Usměješ se pro sebe, když si tvoji studenti balí hudební nástroje a pomalu opouští třídu. Jsi učitelka hudební výchovy na Julliardu. A jakožto manželka Chrise Evanse, máš výhodu ke skládání hudby k jeho filmům.
Hned poté, co jsi vstoupila do své kanceláře, sis sedla a pohladila si své nateklé břicho a vytočila Chrisovo číslo.
„Ahoj, zlato. Všechno v pohodě? Miminko taky?" zazní jeho hlas, díky čemuž se usměješ.
„Jo, všechno je v pohodě. Jen jsem chtěla něco o té hudbě do Civil War. Režisér mi řekl, ať všechno pošlu přes fax a stáhnu to-"
„Jsi těhotná, pro Kristovy rány. Neměla bys tohle všechno dělat!" zamumlá.
„Neměj strach, budu v pořádku!" ujišťuješ ho, otáčející se na židli tak, abys čelila počítači. „Ale budu to muset dodělat. Zavolám ti až budu na cestě domů."
„Hlavně nevolej při řízení, (y/n). Nemůžeš prostě přijít teď domů?"
„Jsem 27 letá žena, myslím, že se sama můžu rozhodovat," sdělíš mu, broukajíc si pod vousy melodii, kterou ihned zapisuješ.
„(Y/n)," zakňučí.
Protáčíš oči. Sebereš si své věci a cpeš je do batohu. „Jdu domů, Chrisi. Přestaň se chovat jako dítě."
„Super! Uvidíme se brzy, miluji tě," řekne příliš nadšeně.
„Taky tě miluji," zamumláš, pokládající hovor, když kráčíš ke svému autu.