Vešla jsem do obýváku, kde seděl hodně ale HODNĚ naštvanej Thomas.
Co takhle poslechnout Daliah a vrátit se do kuchyně?? Hhh?
Ne! Chci zjístit co se děje.
Sedla jsem si na gauč k němu, ale trochu dál aby na mně neskočil a neuškrtil mně.
Prosím nedělej to. Dopadne to blbě.
Položila jsem mu ruku na rameno, ale vzápětí jsem leknutím ucukla.
"Nech mně!" dal mou ruku pryč.
Tohle je varování. Dobře vím, že ty dokážeš vytočit člověka a ani nevíš jak to dokážeš. A zdá se mi, že je ve stavu kdyby ho nebylo dobré ho vytočit víc jak je.
Svoje moudra si nech na potom a už kušuj!
"Co se stalo?"
"Nic. Nech mně bejt."
"Jak nic? Vždyť to na tobě vidím, že se něco děje!" stoupám si a rozmachuji rukama.
On si stoupne taky a chytne mně za tričko.
"Takhle se mnou kurva nemluv!" přitáhne si mně k sobě a doslova mi to křičí do tváře.
Co jsem říkala?
Začaly se mi v očích hromadit slzy. Vždyť jsem se jenom zeptala.
"Běž." pustí mně a otočí se ke mě zády.
Seberu se a odejdu do kuchyně za Daliah.