S Daliah vařím večeři. Thomas se toulá někde venku. Už mně to štve. On jít ven může a já ne. No tak kde jsme?
Když je večeře hotová s Daliah si nandáme a najíme se. Začínám mít o Thomase strach je půl jedenáctýva ještě se nevrátil.
Daliah si nejspíš mého ustaraného pohledu všimne.
"Neboj. On se vždycky vrátí." pohladí mně povzbudivě po ruce.
Kývnu a zvednu se od stolu. "Už půjdu spát. Dobrou noc." rozloučím se.
Zalezu si do postele, ale spát stejnak nemůžu. Bojím se o něj. Daliah sice říkala, že se vždy vrátí ale i tak...
Únava mně přemůže.
Vzbudila jsem se. Ale je tma. Kouknu se na digitální hodiny, které ukazují 2:18. Thomas vedle mně není.
Vylezu z postele a nandám si bačkory. Jenom otevřu dveře ložnice slyším ze zdola hlasy. Potichu sejdu schody, tak aby mně nikdo neslyšel. Ty hlasy jsou slyšet z obýváku. Co se tady sakra děje?