Postarší žena na mně upírala nechápavý pohled zatím co Michael měl úsměv od ucha k uchu. To se mi vysmívá nebo co?
Thomas se zvedl ze sedačky a přešel ke mně. Stála jsem tam jak přikovaná. Nevim co mám dělat.
"Mami, to je moje přítelkyně. Bella." vzal mně rukou kolem boku.
Jak jsem pochopila tak tohle je Thomasova matka a ten malý chlapec je Thomasův mladší bratr.
"Aha." pokývala chápavě hlavou.
Teď je řada na tobě. Děkuju ti, bez tebe bych to nevěděla.
"Dobrý den." sotva jsem ze sebe vymáčkla. No dobrý.
Koukla jsem se na špičky bot. Jsem strašně stydlivý člověk.
"Já jsem Merien, ale říkej mi Meri." přihnala se ke mně Thomasova matka a podala mi ruku. Ouuu. Další změna nálad.
"Bella." ruku jsem přijala. Tentokrát s menším úsměvem. Michael stál za Merien a usmíval se jako sluníčko na hnoji.
Merien zatahal za kalhoty Thomasův bratr. Merien ho zvedla do náručí.
"Ahoj." pohladila jsem ho po tváři. Mohl mít tak rok až dva. Usmál se a hlavu si schoval mezi krkem a ramene Merien. Všichni se zasmáli.