"Wow." jenom na tohle jsem se zmohla. Pod stromečkem byla kupa dárků.
"Ehmm..." ozvalo se mi za zády. Leknutím jsem nadskočila a rychlostí světla se otočila. Předemnou stál Michael.
"Panebože" přiložila jsem si ruce na srdce "to mi nedělejte." opřela jsem se o rám dveří a zrychleně dýchala.
Zasmál se. "Přišel jsem na návštěvu. Thomas ti to neřekl?"
Vzpoměla jsem si na včerejšek. Stáhla jsem si rukáv šedého svetru, abych zakryla fialovomodrou modřinu.
"Ne. Neřekl." odmlčela jsem se "chcete něco k pití?" vytvořím falešný úsměv.
"Dám si čaj. Děkuji." úsměv mi oplatí.
Tady něco smrdí. Jde o to co. Rychle mění nálady. Stejně jako Thomas. A navíc. Půl roku se tady neukázal a najednou přijde na návštěvu. Pche. Moje druhé já má pravdu.
Dám postavit vodu.
"Vidíš! Na tohle jsem zapomněl. Dnes odpoledne by měla přijít má manželka a náš druhý syn. Příjdou oslavit Vánoce."
Zaskočími voda co jsem právě pila. Cože?