"Thomasy?"
"Hmm..."
Má špatnou náladu. Nemá krámy? Protože ty jeho nálady mně už nebaví.
Je štědrovečerní večeře a on má takovoudle náladu.
"Je večeře." vybýdnu ho rukou, ale ono nic.
"Nebudu." teď mně nasral. Jsem nasraná a zároveň smutná.
Nedá mi to a zeptám se.
"Proč?"
Oouuuu.
Nasraně se na mně podíval. Zvedl se ze sedačky a rychlou chůzí přešel ke mě.
"Řekl jsem, že nebudu. Nestačí to snad jednou!" rozkřikl. Bylo to slyšet po celé vile.
Měla jsem nasráno v kalhotech.
"Já..." začala jsem koktat.
"Co ty?" chytl mně za zápěstí.
Zasyčela jsem a z očí mi začaly pomalu téct slzy. Začala jsem mrkat abych je zahnala. Znenadání moje zápěstí pustil.
"Jdi pryč." otočil se ke mě zády.
Sebrala jsem se a utekla do svého pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře a začala brečet. Sklouzla jsem po dveřích dolů a hlavu si dala do kolen. Tentokrát tu není nikdo, kdo by mně utěšil. Daliah jsme poslali domů ať si užije Vánoce. Nikdo tu se mnou není aby mně utišil. Nikdo.