Na sucho jsem polkla. Koukla jsem se na Daliah, která se poslušně otočila a odešla.
Zamračila jsem se. Proč? To je hodně často zmiňovaná otázka.
Podívala jsem se na Thomase, který už dávno seděl za stolem. Když si všiml že ho pozoruji pokynul mi rukou abych si sedla na židli naproti němu. Odfrkla jsem si.
"Nemám hlad."
Zcela mně ignoruje. Bezva.
Přišla Daliah, která prostřela pro mně a nandala nám skvěle vypadající večeři. Lasagne.
Ještě než odešla tak mi věnovala jeden pohled. Pak mi zmizela z dohledu.
Začala jsem se 'ládovat'.
"Pak, že nemáš hlad." ozval se Thomas na druhém konci stolu. Zakuckala jsem se.
Skoro prázdný talíř jsem od sebe odsunula. Znovu jsem se zamračila. Teď tě dostal, kámo. Mé druhé já budu naprosto a s nadšením ignorovat.
"Už půjdu." zvedla jsem se od stolu.
"Kdepak..."