"Smutné co?" uchetl se. Ten člověk nejspíš nemá žádné city...
"Nějaké otázky?" arogantní úsměv mu pohrává na obličeji.
"S čím přesněji můj táta obchodoval?" vzlyknu.
"S drogami, zbraněmi a tak podobně. Ještě mi řekni, že jsi to nevěděla." snaží se předstírat překvapený výraz.
"No abych pokračoval. Jenom aby jsi věděla, co budeš dělat. Budeš sloužit. Nikoliv mně ale mému synovi." odkašle si "Dnes začneš." stoupne si od svého pracovního stolu.
Zezadu mě za paže chytí silné ruce a vytáhnou na nohy.
"Ne tak hrubě. Ještě nějakou dobu nám musí vydržet." napomene muže co mě postrkuje před sebou.
Vyjdeme z kanceláře. Procházíme dlouhou chodbou, kde je vše moderně zařízeno. Zastavili jsme nejspíš v obýváku.
"Tady počkej" hrubě do mně strčil muž, který mi příjde čím dál víc otrávený.
"Dojdu pro svého syna. Zatím si udělej pohodlí." usměje se na mě a odejde.