Myslela jsem si, že jsem normální. Nezávislá a sobestacna, jak mé úsilí pomáhat lidem a odhadnout jejich povahu, skrytá tajemství a trápení prospěje okolí a já pomohu Gotham udělat lepším místem pro život.
Mezi mými klienty byl i samotný Bruce Wayne který si ke mě chodil léčit rány a ulevit si od stresu. To už znamenalo přeci něco pozitivního. Má práce měla význam. Nebo ne?
Ihned po studiích mi bylo dovoleno si otevřít vlastní ordinaci díky vlivnym rodičům a já se tak mohla naplno věnovat tomu, k čemu sem byla předurčena. K tomu, co jsem chtěla dělat. Vrtat se v něčí mysli a rozebrat ji na milion kousků. Co si to vlastně nalhavám?
Vše probíhalo tak skvěle, až naprosto dokonale. Můj život byl perfektně nalajnovaný. Kariéra, sex, užívání si a teprve poté rodina a manžel. Šťastný to život. Zřejmě.
Každá žena si totiž maluje růžovou budoucnost o tom, jak potká úžasného partnera který bude schopný zabezpečit rodinu, v sexu bude nejen zvíře ale i gentleman a každý večer přijde domů natěšený z práce aby ho ženská mohla nakrmit. Jenže v takový moment se vždy něco posere. Dá se říci že doslova.
U mě to však způsobil on. Ten pomatený, vyšinutý psychopat Joker, když vstoupil do mých dveří a usedl na koženou sedačku.
No a přesně takhle to tenkrát všechno začalo.
Stala jsem se blázen. Blázen do Jokera. Why so serious? Od té doby neslyším v mé hlavě nic jiného.