„Rychle vystupovat!" Zařval učitel a tak se všichni zvedli, a co nejrychleji se dostali z autobusu.
Zastavili jsme přímo u parku Neptunbrunnen. Teď by jsme měli mít rozchod jak nám slibovali, takže snad to bude zábavnější než to muzeum Hygieny.
Autobus už odjel a my čekali na pokyny učitelů. „Teď máte rozchod na čtyři hodiny! V 18:00 se sejdeme zase tady, jasný? Udělejte nějaké skupinky ve které se budete po celou dobu hlídat. A hlavně nikdo nebude sám!"
Rozkázala učitelka. Všichni si začali hledat lidi do skupiny, ale my s holkami jsme už měli jasno.
Rychle jsem k nim doběhla a už ignorovala kecy učitelů. „Musíme rychle do toho obchoďáku protože zavírají ve 16:00!" Vyhrkla Morgan.
„Proč tak brzo?" Nechápala Elsie a popravdě ani já. „Je neděle, buďme rádi že mají vůbec otevřeno" vysvětlila nám to Diana.
S povolením učitelů jsme se už vydaly od parku směrem... ani nevím kam. „Počkejte někdo mi volá" protočila očima Diana, a udělala si trochu od nás odstup aby měla soukromý.
My dál pokračovaly v debatě jestli je lepší Dm nebo Rossmann. „Já třeba nevidím žádný rozdíl" pokrčila rameny Angie.
„Nekecej. Když máš šanci tak jdeš vždycky jen do Dmka" vykřikla Jane a já se musela zasmát nad tím, jak každou jejich hádku berou až moc vážně.
„Umm nerada vás ruším ve vaší konverzaci, ale chci se zeptat do jakého obchodu teď jdete?" Doběhla nás Diana.
„Do Rossmannu!" „Do Dmka!" Vykřikly naráz Jane s Morgan. To už jsem fakt nevydržela, a musela jsem vybouchnout smíchy.
„No to je jedno... já jen že potřebuju rychle do lékárny" mávla nad tím rukou. „Aha, tak máme jít tam jako první?" Zeptala se Angie.
„Ne to je v pohodě, jen někdo musí jít se mnou abych nebyla sama. Co třeba ty Ruby?" Podívala se na mě.
„Jo klidně" usmála jsem se, a ona mi úsměv oplatila. „Ok dohodnuto. Tak my jdeme" popadla mě za ruku, a bez toho abych stihla něco namítnout tak už mě táhla jiným směrem.
„Diano kam to jdeme?" Zeptala jsem se jí když jsme zabočily až do moc podezřelé uličky.
Byl to jen opravdu úzký prostor mezi dvěma budovami a nacházely se tu popelnice, kaluže, a neskutečný zápach.
„Hned pochopíš" zašeptala, a s vážným výrazem mě táhla dál. Začala jsem se dost bát, kdo by se nebál že jo...
Diana prudce zabrzdila a nakoukla za roh budovy. „Ok do žádné lékárny nejdeme, jen si potřebujeme něco zařídit. Nemluv do té doby než to bude potřeba, a hlavně nepanikař! Jde o hodně..." potichu mi rozkázala.
Adrenalin a strach mi proudily krví. Srdce mi bušilo tolik, že to musela Diana slyšet.
Co se bude dít?
V hlavě jsem si kladla tolik otázek, ale snažila jsem se zůstat v klidu. To dáš Ruby. Musíš.
Rozešla jsem se za Dianou. Nevím co mě čeká, ale už není cesty zpět. Spatřila jsem dvě skupinky lidí.
Všichni byli oblečení v černém, podle toho jsem poznala že se jedná o nějaké spory Mafie.
Počkat. Jak ví Diana o nějaké mafii?
„Rychle pojď se schovat" zatáhla mě za popelnici odkud jsme viděli na ty lidi.
Svět se mi jakoby třásl a tak jsem nedokázala rozpoznat jakýkoliv obličej. Třeba ty lidi znám...
„Co tu děláme?!" Naštvaně jsem zašeptala. V pozadí šly slyšet nenávistné výkřiky mužských hlasů.
„Pokusím se ti to vysvětlit..." odmlčela se a spolkla ten velký knedlík.
„Jsem dcera dost známé mafie. Do města jsme se přistěhovali jen kvůli tvému tátovi protože nás požádala rodina Kaulitz. Vím zní to strašně a opravdu jsem nechtěla to takhle tajit před tebou ale musela jsem. Jenže mi zavolal Tom že se děje něco strašného a ať hned přijdu s tebou" hlas se jí rozklepal.
Cítila jsem velkou nenávist k ní, ale taky pochopení a lítost. Co bych dělala já v její kůži? Nejspíš to stejné.
„Co se děje?" Vyhrkla jsem. „Ty lidi... to je moje a Toma rodina, a tvůj táta s jeho mafii" vyklopila ze sebe a sklopila hlavu k zemi.
Uviděla jsem jak se jí lesklá slza kutálí po tváři. Nevěděla jsem co mám dělat. Nakoukla jsem zpátky na skupinku lidí.
Furt se hádali, ale tentokrát i se zbraněmi v rukou. „Hej Diano, jsem naštvaná ale teď nemám čas řešit tohle. Co budeme dělat?" Položila jsem jí ruku na rameno.
„J-já nevím" řekla. „Třeba by jsme mohl-" přerušil jí hlasitý výstřel. „Kurva!" Sykla jsem a ještě víc se schovala za popelnici.
„Kdo všechno tam je?" Zeptala jsem se jí. „Myslím že můj táta, pan Kaulitz, Bill, Tom, Georg, Gustav, tvůj táta, a to jsou všichni které znám"
„Už to mám" přerušila jsem napjaté ticho mezi námi. Sundala jsem si batoh ze zad a začala z něj vytahovat věci.
„Co to děláš?" Zmateně se na mě podívala. „Na, tady máš nůž. Musíme se tam nějak opatrně vydat a odchytit Toma. Pro případ nouze máš ten nůž" podala jsem jí kapesní nožík který mám u sebe vždy jen kvůli bezpečnosti.
Našla jsem ještě druhý, a dokonce i pepřový sprej. „Na tři dva jedna teď vyběhneme" řekla jsem, a zase nakoukla na bojující lidi.
„Tři" otevřela jsem si nožík a to stejný udělala i Diana.
„Dva" pořádně jsem ho sevřela. Nádech výdech. Ruce se mi klepaly, co když umřu?
„Jedna" zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. Vše dopadne dobře Ruby.
„Teď!" Obě jsme vyběhly z našeho úkrytu a snažily se ať si nás nikdo nevšimne.
Dost se nám to dařilo, ale ne dlouho. „Co tu dělají další děti?!" Zařval nějaký chlap. Nemám vůbec tucha z jaké mafie je, ale přivedl všechnu pozornost na nás.
„To nebylo v plánu co?" Promluvila ke mně Diana. „Ne to fakt nebylo"
„Ruby?" Ozval se můj táta. „Diano?" Ozval se zase Diany táta. Oba tu stáli a naštvaně na nás koukali.
Chtěla jsem promluvit ale zabránila mi v tom něčí pěst co mi právě vrazila do boku.
„Do prdele" sykla jsem a bok si bolestí chytla. Nůž mi vypadnul z rukou. Ten někdo kdo mě udeřil byl nejspíš ze strany Kaulitzů.
Uviděla jsem jak ke mně běží Tom s Billem mezi tím co můj táta napadnul toho borce.
Diana někam zmizela s jejím tátou. „Ruby!" Zařval na mě Bill. „Hned vypadni!"
„Nemůžu!" Zařvala jsem nazpátek. „Ruby je to pro tvoje bezpečí!" Ozval se Tom.
„A co můj táta?" Byla jsem tak naštvaná. Proč nemůžu teď nakupovat s holkami a musím tu řešit rodinné vzpory?
„Ruby prosím" doběhnul ke mně Tom. „Uteč, nenech mě to udělat" sklopil hlavu a snažil se mě odstrčit pryč.
„Udělat co?" Nechápala jsem ho. „To co mi otec nařídil" podíval se mi do očí. V těch se lesknul plamínek vzteku.
Jakoby to nebyl Tom kterého znám, ale jen syn svého mafiánského otce. Bez povahy, bez emocí, prostě jen tělo co dostává příkazy.
„Tome vysvětli mi to" dala jsem mu ruku na rameno. „Promiň" začaly mu stékat slzy po tvářích, byla jsem tak zmatená.
Najednou mu Bill podal nabitou zbraň, a než jsem stihla něco zakřičet tak mě ve velké rychlosti udeřila kulka do břicha.
Strašně to bolelo. Jakoby se najednou svět zpomalil a jediné co jsem cítila byla ta ukrutná bolest rozléhající na mém břiše.
Uši se mi zalehli a tak jsem ani neslyšela co na mě táta mluví. Jeho pusa se pomalu otevírala a zavírala.
Jsem zhulená nebo co? Cítila jsem jak na mě padá únava a mně se zavírají víčka. Jen si na chvilku zdřímnu, není to snad můj konec?
Nebo je?
Uuu... drama co?
No nic máte tu další kapitolu. Snad jste si užili Valentýn. Nezoufejte že nemáte někoho s kým ten Valentýn slavit.
Máte moje kapitoly a to stačí. Vaše Ally.