Dám ti moudrost a poučím tě o cestě, kterou máš kráčet; poradím ti a budu tě mít stále na očích. (Žalm 32, 8)
,,Nevíte, kdy se vrátí Nea?" optám se.
Dlaní jsem objímal hrníček s horkým čajem, který mi však pocit tepla neposkytnul, ba naopak mi připadal ledový.
Přes noc jsem zůstal u paní Seo Ju-hyun, včerejší incident mě natolik rozhodil, že jsem se neopovážil jít domů, potřeboval jsem něčí společnost, promluvit si o všem, ale abych toho dosáhnul, jsem se ji musel svěřit, když už otci nikoliv.
Paní Seo Ju-hyun se nezatvářila překvapeně, když jsem ji povyprávěl o Jungkookovi, o tom, že není křesťan a jak ve skutečnosti vypadá.
Vyslechla mě, nabídla oporu a nevědomě mi odebrala i kus tíhy, ale stále ho kdyby obhajovala a její pohled se na něho nezměnil, což bylo kuriózní.
,,Už dnes, proč?"
Nea byla naše rodinná známá, vyrůstali jsme spolu a její otec byl učitel na zdejší katolické škole, kam jsme spolu chodili.
,,Rád bych ji pozval na kávu, už jsem ji dlouho neviděl, hlavně za chvilku bude další benefiční akce, jistě by se ráda připojila." odpovím.
Potřeboval jsem se dostat z kruhu, být s někým jiným, rozhodně ne s Jungkookem, jelikož jsem se kvůli němu odvrátil od Boha, předal mi svoje hříšné myšlenky a já musel uniknout.
Postarší žena se posadila ke stolů, naproti mě a svůj šálek kávy pomalu položila na dřevěný povrch.
Zvedla ke mně pohled, zpříma se na mě zadívala a mě její výraz na moment znejistil, jelikož rázem působila nesmírně vážně.
,,Taehyungu, víš, že já tě budu milovat a podporovat vždy, ať už se rozhodneš svůj život vést jakkoliv, hlavně s kýmkoliv." vysloví.
Napnul jsem se a hrníček uchopil pevněji, nakonec ho zvednul a napil se, abych si pročistil hrdlo, které mi připadalo rázem suché, ale neubránil jsem se nechápavému výrazu.
,,Proč mi tohle říkáte?" optám se.
Čaj jsem následně položil zpátky na své místo a podíval se na ženu, kterou budu respektovat celý svůj život a budu ji vděčný za všechno.
,,Protože mi připadá, že máte s panem Jeonem hezké pouto." odpoví.
Byla křesťanka, avšak její chování a především slova, která vysloví, tuhle skutečnost vyvracejí.
Bůh ji však miluje, ochraňuje a sám se za ní modlím každý večer, prosím Boha, aby měla stále sílu a neztrácela chuť do života, za svůj život jsem měl možnost poznat spoustu lidí, ale ona byla v mých očích jedinečná.
,,Prosím, nezačínejte s tím i Vy, bohatě mi stačí pan Jeon, který mi stále namlouvá a přesvědčuje o něčem, co tam není." odpovím.
Paní Seo Ju-hyun měla v minulosti spory s mým otcem, nebylo mezi nimi vždy harmonické soužití, prý se vyskytovaly u nich konflikty, hlavně v době, kdy jsem byl malý.
Měla totiž odpověď na všechno, jako křesťanka se od nás lišila, měla otevřenější vztah ke všemu a sama neustále opakovala, že první a nejdůležitější podle Bible, tak jak jí rozumíme, je láska a i kvůli tomu mě nepřekvapuje její pohled, se kterým ovšem já nesouhlasím.
,,Kvůli tomu se na něho nemůžeš zlobit, pro něho vyzařuješ něco zcela jiného, než co vidíš v zrcadle, to je pochopitelné." vysloví.
Zradil jsem Boha a nesmírně toho lituji, jelikož mám pocit, že byl jediný, který mě skutečně vyslechnul.
Poslední dobou mi totiž připadá, že mě nikdo jiný neslyší, vědí, že mluvím, ale má slova neslyší a popostrkují špatným směrem.
Mlčel jsem, neměl jsem co dodat nebo jsem tedy nechtěl.
,,Mám pocit, že jsi mi nesdělil celou pravdu." dodá.
Vychovala mě, znala mě až moc dobře, což jsem nyní bral jako negativum.
Sdělil jsem ji pravdu o Jungkookovi, ale detaily jsem ji nechtěl říkat, ne z důvodu, že bych ji snad nevěřil, ale z čisté potřeby, že jsem se nesmírně moc styděl.
,,Ne, jelikož za své chování nesu provinění a mám pocit, že mě již Bůh nevyslechne." odpovím.
V noci jsem se neustále probouzel, kdykoliv jsem zavřel oči, tak jsem měl před sebou jeho, zdálo se mi o něm, můj mozek si přehrával ten incident, na který bych chtěl zapomenout, jelikož ho nemohu dostat z hlavy, ať už se snažím sebevíc.
Líbání samo o sobě s hříchem nemá nic společného, církev se opravdu nezabývá takovou kategorizací, avšak jde o intimní kontakt, který se má odehrávat mezi mužem a ženou, musí se zachovat harmonie a líbat se jen s někým, s kým chcete prožít svůj život.
,,Líbali jsme se." vyslovím.
Vyslovit to takhle nahlas bylo poněkud náročnější, nezabýval jsem se tolik skutečností, že to byl můj první polibek, který jsem chtěl zažít se speciálním člověkem, kterého budu milovat a chtít po svém boku, ale trápila mě skutečnost, že to byl zrovna Jungkook.
,,Panenko skákavá, jaké to bylo?"
Na moment jsem si zakryl rukou obličej, abych na chvilku ztratil pohled na postarší slečnu, která vypadala po tomto zjištění tak nadšeně.
,,Paní Seo Ju-hyun."
Vyslovil jsem její jméno krapet varovněji, nechtěl jsem působit protivně či zle, ale její reakce nebyla patřičná.
Odkryl jsem si obličej a sledoval její úsměv, který pominul a napila se kávy, než mi věnovala omluvný pohled.
,,Odpusť mi, ale v našem městečku se neděje nic zajímavého, víš, že miluji každou novinku." vysloví.
Toho jsem si byl vědom, její manžel ji v tom kdysi nesmírně rád podporoval, řekl ji každou novinku, kterou zaslechnul ráno na trhu či od zákazníků na včelí farmě.
Tahle její stránka mu připadala něčím okouzlující, ač já bych ji někdy nazýval spíše klevetnicí, sám jsem musel uznat, že to k její povaze náramně sedělo.
,,Slibte mi prosím, že se o tom můj otec nedozví, neunesl by to." řeknu.
Nedokážu si ani představit, jak by reagoval, nechtěl jsem na to ani pomyslet, měl jsem ohromný křeče v břiše.
,,Můžeš se mnou mluvit o čemkoliv, tvoje osobní záležitosti nebudu řešit s nikým jiným." odpoví.
Pousmál jsem se, byl jsem ji nesmírně vděčný za všechno, krapet lituji toho, že jsem k ní nepřišel už dřív, jelikož jenom ten pocit, že tu je někdo, kdo o tom všem ví, mi dává značnou úlevu.
Napil jsem se čaje a snažil se vypnout, především svůj mozek, který se nezastavil a opravdu jsem si přál za sebou udělat tlustou čáru, žít zase jako kdysi.
,,Víte v kolik Nea přijede?" optám se.
Měl jsem její číslo, nevěděl jsem však, zda si to náhodou nezměnila, ale hlavně mi bylo jasné, že paní Seo Ju-hyun o jejím příjezdu jistě ví, vždy měla jasno v tom, kdo nás navštíví.
,,Proč se chceš sblížit zrovna s ní?" optá se.
Její otázka mě překvapila, domníval jsem se, že ji má v oblibě, považovala ji za pracovitou slečnu již od mala.
,,Je to milá a chytrá dívka, otec ji má rád, hodně vypomáhala na statku, když jsme byli menší." odpovím.
Zná se i s jejím otcem, velice dobře a vzhledem k tomu, že je stále profesor na zdejší škole, tak otec dodnes přispívá na školní pomůcky, učebnice a další potřebné věci.
,,Vzpomínám si, též na to, že jsi ji několikrát zavřel do kurníku, protože jsi ji neměl v oblibě." vysloví.
Zpětně si již nevzpomínám, vím, že byla se mnou od malička, hráli jsme si a byli neustále spolu, je tedy možné, že i kvůli tomu jsem se ji občas stranil.
,,Byl jsem malý, paní Seo Ju-hyun, v té době jsem byl nerozvážný." odpovím.
Ukvapený jsem byl i teď, především včera.
Postarší žena se na chvilku odmlčela, pomalu se zvedla od stolů a došla ke mně.
Věnovala mi úsměv, který mi předváděla i před lety, když mi dávala náplast na ranku, kterou jsem nechtěně způsobil pádem.
,,Nepouštěj si k sobě nějakou dívku jenom kvůli tomu, že ji má tvůj otec rád, jde o tvůj život." vysloví.
Pohladila mě po světlých vlasech, ale já přerušil oční kontakt a sklopil pohled k zemi, jelikož se mi v hlavě vybavila věta, kterou mi řekl Jungkook v době, kdy byl nemocný.
Zase skáčeš, jak on píská, kdy už konečně nabereš rozum a budeš dělat to, co chceš sám?
Pokazil jsem spoustu věcí, ale jsem člověk, který odpovídá na Boží lásku touhou milovat Boha z celého srdce a celou svou silou.
,,Jsem si toho plně vědom, Nea se mi líbí, budu moc rád, pokud ji opět uvidím a popovídáme si." odpovím.
Nedíval jsem se ji do očí, z jistých důvodu jsem nemohl, ale chtěl jsem tuhle debatu ukončit.
Paní Seo Ju-hyun se narovnala, neřekla mi ani jedno slovo, jen beze slova kývla a ustoupila ode mě, aby mohla dojít do vedlejší místnosti.
Po chvilce se vrátila se svým diářem, který následně otevřela a přistoupila ke mně, jakmile nalistovala správnou stránku.
Zapisovala si všechno, můj příjezd též, svoje povinnosti, který musela vykonat do daného termínu, ale u dnešního datumu měla pouze jednu poznámku, jméno dívky a čas příjezdu.
-
,,Jak je to dlouho? Sedm let?"
Pousmál jsem se na brunetku, která se za ta léta, stejně tak jako já, dost změnila.
Její dlouhý vlasy byly pryč, měla nyní mikádo a též si nechala udělat ofinu, což mi připadalo hezké, jelikož jsem měl pocit, že se ji vynikly oči a též pihy, který měla především v oblasti nosu a tvářích.
,,Sedm let." vyslovím.
Popravdě jsem neměl tušení, nevzpomínám si, když jsme se přestali vídat, kdy defacto odešla z mého života, ale to nemění nic na tom, že jsem ji viděl moc rád.
Vyzvedl jsem ji na nádraží, prvně se vylekala, že ji oslovil v ten moment pro ní neznámý chlapec, ale posléze ji hned došlo, kdo jsem a s úsměvem mě přivítala.
Pozval jsem ji na kávu, kterou prý po té dlouhé cestě velice ráda uvítala, ale nechtěl jsem ji dnes zdržovat tak dlouho, aby mohla přivítat rodiče.
,,Jak dlouho tu budeš?" optám se.
Já jsem se sem vrátil kvůli institutu, ale nechal jsem se pohltit jinými problémy a budu si muset promluvit s otcem, jelikož pokud Jungkook nebude mít v plánu odjet, tak já ano.
Dívka se napila kávy, následně se zatvářila zamyšleně, ale stále udržovala patrný úsměv na rtech, což ji všeobecně přidával na sympatičnosti.
,,Mám v plánu odjet až po Vánocích, chtěla jsem si vzít trochu volna od toho velkoměsta a do práce nastupuji až příští rok." odpoví.
S překvapením jsem kývl a navázal konverzaci na její práci.
Poslouchal jsem její vyprávění, dokázala mluvit opravdu souvisle a s vřelostí v hlase, i tak jsem měl ovšem pocit, že její slova nevnímám, kdyby v mé hlavě nebylo místo.
I přes to jsem se snažil se uvolnit, uklidnit sám sebe a vychutnat si společnost, která se dosti lišila od té předešlé.
-
Nea bude hodná, fakt, ale už se moc těším až se pozná s Jungkookem, jistě ji přivítá s úsměvem:))
Jinak u dalších dílů patrně ucítíte pachuť typických klišé milostných scén, já se jim ale bránit nebudu, můj mozek je samovolně vyplodil
Luv u!🖤