Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí. ( Žalm 34, 20 )
Nacházel jsem se v římskokatolickém kostele, který prošel renesanční přestavbou v roce 1529, při ní vznikla kostelní kruchta, předsíň před vstupem do kostela a z ní vedoucí kamenné schodiště na kůr.
Hleděl jsem na nástěnné obrazy za hlavním oltářem, již jsem tu postával několik dlouhých minut, ne-li hodin, ale nedokázal jsem odejít.
Včera jsem nemohl usnout, celé to zjištění s Jungkookem mě natolik rozhodilo, že jsem nebyl schopný přejít na jiné myšlenky.
Ráno jsem se potkal s otcem v kuchyni, když si připravoval kávu, ale já jenom postával na jednom místě, nervózně se na něho díval a chystal se promluvit, ale slova ze mě nevyšla.
Nedokázal jsem mu sdělit skutečnost a uvědomil jsem si, že měl pan Jeon pravdu, hluboko uvnitř jsem měl obavy, nebyl jsem si jistý tím, že mě můj otec vyslechne a především, jestli uvěří.
Bylo v tom ovšem i něco jiného, kdyby strach, který se netýkal mě, ale muže s černými vlasy.
Nevím co by se stalo, kdyby se o něm dozvěděli pravdu, jak by se lidé vůči němu zachovali.
Byl jsem zmatený sám ze sebe, protože bych na něho již neměl brát ohledy, ale i přes to všechno jsem měl stále pocit, že bych ho za špatného člověka neměl považovat.
Připadal jsem si rázem tak bezbranně, nevěděl jsem co dělat, takže jsem nakonec skončil zde a dělal mi společnost Bůh, který ovšem mlčel a asi sám usilovně přemýšlel, jak mi má nejlépe poradit a ukázat tu správnou cestu.
,,Drahý Bože, poraď mi prosím. Na koho se mám obrátit?"
Vím, že bych měl oslovit svého otce, ale skutečně jsem se bál, již jsem ho zradil se svým chováním tolikrát, měl o Jungkookovi zcela jiné mínění, nevyslechnul mě kdysi a neměl jsem tedy jistotu, že nyní by tomu tak učinil.
Rázem se ozval ostrý zvuk, jak se otevřely dveře a po kostele rozezněly kroky, který se ke mně blížily, ale já se neotočil.
Na moment jsem však zavřel oči, když mě do nosu udeřila jeho kolínská a opravdu mi nebylo jasné, jak mě mohl najít.
Postavil se vedle mě, cítil jsem na sobě jeho pohled, ale oční kontakt mu neopětoval a stále se upřeně díval na obrazy, visící kousek od katedry.
,,Tvůj otec mi dnes během oběda lezl takovým způsobem do prdele, až mi bylo na blití, takže usuzuji, že jsi nakonec doopravdy mlčel." vysloví.
Nebylo mi příjemné, jak se vyjadřoval, mluvil opravdu nevhodně a myslím si, že si na skutečnost, že takhle mluví asi běžně, nikdy nezvyknu.
Sklopil jsem pohled a podíval se nepatrně do strany, spatřil jsem jeho pravou ruku, kterou měl volně podél těla, ale překvapilo mě, že na sobě neměl kožený rukavice, jako běžně.
Byl s mým otcem, takže předpokládám, že měl svoje bezprsté rukavice, ale evidentně si je sundal a nezakryl si tak svoje černý výtvory, když šel za mnou.
Přemýšlel jsem, zda bych to měl brát pozitivně, očividně již neměl tendenci se přede mnou skrývat a hrát si na sofistikovaného muže, ale na druhou stranu bych mu vděk prokazovat neměl, ne potom všem.
,,Nad čím přemýšlíš, Taehyungie?" optá se.
V sekundě jsem se narovnal a svůj pohled upřel zase dopředu.
Neměl jsem potřebu s ním mluvit, nebál jsem se ho, ale byl zkrátka nejistý a necítil jsem se zcela uvolněně.
,,Nad ničím." odpovím.
Moc jsem nevěděl, jak se s ním mám teď bavit, zda jsem učinil správně, že jsem mlčel a nikomu o něm neřekl, nebo udělal velkou chybu, kterou bych měl napravit.
Bůh mi ovšem neukázal tu správnou cestu, žádal jsem ho o radu na koho se mám obrátit a objevil se tady on.
Absolutně netuším, zda to mám brát jako odpověď, že mi dává najevo, abych s ním komunikoval a dozvěděl se o něm víc, či to vzít jako varovný signál.
,,Já zrovna přemýšlel nad tím, jak by ti to zatraceně slušelo na té katedře, úplně nahý." vysloví.
Spěšně jsem se na něho podíval, když vyslovil tuhle větu, která byla opravdu nepatřičná a velice neslušná.
,,Jak se opovažujete vyslovit něco takového, pane Jeone? Vím, že nejste křesťan, ale prokažte prosím patřičnou úctu, když jste v kostele." odpovím.
Na rtech se mu rozlehl samolibý úsměv, který jsem neustál, takže jsem se podíval opět dopředu.
Kdybych se o něm nedozvěděl pravdu, tak by tahle slova nikdy nevyřknul, sice občas mluvil zvláštně, říkal věci, který bych si já nedovolil, ale nyní doopravdy překročil meze.
,,Tvrdíš, že tě Bůh miluje, v tom případě chce pro tebe jen to nejlepší, ne snad?"
Položil řečnickou otázku, která měla ovšem určitě zcela jiný význam.
Náhle se pohnul, objevil se za mnou a nepatrně jsem trhnul se svým tělem, když mi jednu svou ruku obmotal kolem pasu a ucítil jsem jeho dech na svém krku.
,,Proto jsme se poznali." dodá.
Pohnul se svou rukou, i přes teplou mikinu jsem kdyby cítil jeho dotek, který mi vystřeloval do těla divný pocit, který jsem nedokázal nikam zařadit.
Okamžitě jsem se mu vysmeknul, pravděpodobně ho nechtěně i lehce praštil loktem, ale nemínil jsem se mu omlouvat a ihned jsem se otočil, abych kolem něho mohl projít a opustit kostel.
,,Přestaň si už kurva hrát na svatouška, když nejsi." vysloví.
Zastavil jsem se, snad během vteřiny, v mém těle se opět objevil pocit hněvu a otočil jsem se jeho směrem.
,,Nemluvte se mnou takhle, pane Jeone."
To, že mluvil nevhodně již neberu jako něco podstatného, avšak ze mě dělal někoho, kdo nejsem a jeho výmysly, též domněnky mi opravdu nepřipadají v pořádku.
On si celou tu dobu hrál na někoho, kdo není, dělal ze sebe křesťana, přitom v sobě nenese ani špetku pokání.
Pousmál se, rozešel se dopředu a já samovolně začal ustupovat dozadu, jeho kroky byly patrný, odrážely se od zdech a skutečně mi nedělalo dobře, že tu nikdo jiný, kromě nás, nebyl.
,,Stačilo by tak málo, abych tě vzrušil a ty to víš taky, tak proč s tím bojuješ?"
Musel jsem se zastavit, jelikož za mnou již byla zpovědnice a neměl jsem možnost ustoupit dál.
Poté mi ovšem došlo, že moje pohyby byly přeci úplně zbytečný, nemám důvod se od něho vzdalovat, jeho nevhodná slova byla zcela z cesty, neměl pravdu.
,,Pletete se, pane Jeone. Nepřitahujete mě, nejsem na stejné pohlaví, Bůh takhle nikoho nestvořil." odpovím.
Zpříma se na mě zadíval, mykl se svým obočím a já na moment sklopil pohled na jeho ruce, když si začal vyhrnovat rukávy od své košile.
,,Ne? Tak mi to dokaž."
Navázal jsem s ním oční kontakt, jakmile se rozešel dopředu a během chvilky mě ovládla panika, když mi hrubě sevřel ruce, který mi dal nad hlavu a má záda se setkala se zpovědnicí za mnou.
,,N-Nesahejte na mě."
Doopravdy jsem se vyděsil, jeho stisk byl silný, až to krapet bolelo a ve chvíli, kdy se nalepil na mé tělo, tak jsem přestal do plic pouštět kyslík a tělem mi projel jakýsi atypický pocit.
,,Uvolni se, přeci se nemáš čeho bát, ne?"
Levou rukou mě pevně držel, ale tou druhou začal procházet po mém těle, chytnul mě na boku a sklonil se k mému krku.
Na moment jsem zavřel oči, ihned mi naskočila husí kůže, když jsem ucítil jeho dech a též intenzivní vůni, která mě rázem pohltila.
Bylo mi do breku, když jsem ucítil jeho horký jazyk na své pokožce a okamžitě se mi v hlavě vybavily moje ohavný sny o něm, který byly v tuto chvíli kdyby mlze, jelikož realita byla zcela jinde.
,,Pane Jeone, prosím, přestaňte."
Udělal jsem trhavý pohyb, ale nevysmeknul se mu, naopak zesílil sevření a jeho pravá ruka se ztratila pod moji mikinou.
Z úst mi unikl nával horkého vzduchu, když jsem ucítil jeho prsty, který byly ledový, jak jezdily po mé pokožce a jakmile mi skousnul kůži na krku, tak svou ruku přesunul níž a přes kalhoty mě pohladil po intimní partii.
,,Prosím."
Ovládly mě kdyby plameny, má hruď se zvedala nepravidelně a měl jsem pocit, že se nedokážu pořádně nadechnout.
Zatnul jsem pravou ruku v pěst a trhaně vydechnul, když svoje rty jemně otíral o můj krk a postupoval výš, k mému uchu, kde se zastavil.
,,Prosíš mě o víc, nebo abych přestal?"
Jeho hlas zněl takhle zblízka úplně jinak, než jsem byl zvyklý, kdyby mi do těla vysílal elektrický vlnky, který se dostaly do každičké části a zanechaly po sobě mravenčení.
Pootevřel jsem svoje rty, abych mu odpověděl na velice nepotřebný dotaz, jelikož mu bylo jasné, že si přeji, aby toho nechal.
Slova ze mě ovšem nevyšla, nedokázal jsem mu odpovědět, kdybych byl náhle němý a křečovitě jsem semkl svoje rty k sobě, když mi olíznul lalůček a rukou intenzivně prošel po mém citlivém místě.
Vnímal jsem, jak se jeho rty zformulovaly do úsměvu a mně doopravdy začaly téct slzy, když jsem si uvědomil, že mám silnou erekci.
Z ničeho nic ode mě ustoupil, až jsem se pravou rukou v sekundě opřel o zpovědnici, jinak bych ztratil rovnováhu.
Zhluboka jsem vydechl, poupravil si mikinu, stáhnul ji jak nejníž jsem mohl, abych si zakryl problém, za který jsem se styděl.
Jsme v Božím domě, jde o posvátné místo, které jsme pošpinili a znesvětili.
Jungkook se potěšeně usmíval, kdyby byl na sebe hrdý a mně se stáhnul žaludek, bylo mi opravdu zle, ale nakonec jsem se odlepil od zpovědnice.
Jeho úsměv postupně zaniknul, když si uvědomil, že mi stále tečou slzy a jeho čin ve mně vytvořil jenom další tíhu a znepokojení.
Rozešel jsem se dopředu, chtěl jsem odejít, nebýt v jeho přítomnosti, ale on prosebně vyslovil mé jméno a chytnul mé zápěstí, když jsem kolem něho procházel.
Okamžitě jsem se mu vysmeknul, nevěnoval mu ani jeden pohled či slova, která bych pravděpodobně měl, ale potřeboval jsem být sám, protože jsem měl pocit, že tady nemohu dýchat.
Ta cesta domů mi připadala nekonečná, cítil jsem se být pošpiněn, tak nekomfortně a zarmouceně, že jakmile jsem se objevil doma, tak se ihned zavřel do pokoje.
Svalil jsem se na postel, polštářem si zakryl tvář a frustrovaně vydechnul.
V hlavě se mi vybavoval jeho hlas, pocit, jak mi olíznul krk se svým horkým jazykem a jak se mě dotýkal na pokožce.
Odebral jsem polštář, abych byl schopný se zhluboka nadechnout, jelikož mě pohltilo teplo a cítil jsem těsno v místě, kde bych neměl.
,,Prosím, ne."
Již jsem měl erekci v minulosti, i poté, co se mi o něm zdálo, teď to bylo ovšem jiné, až moc intenzivní.
Má pravá ruka se samovolně klepala, ale i přes to jsem si rozepnul pásek a svoje kalhoty, společně s boxerky, stáhnul níž, ač jsem věděl, že nesmím.
Tělo je chrámem Ducha svatého, který v nás přebývá, a jež máme od Boha, nepatříme sami sobě a bylo za nás zaplaceno výkupné, i proto svým tělem oslavujeme Boha.
Moje myšlenky mě kdyby nyní propalovaly zevnitř, neustále jsem měl před sebou jeho, stále cítil jeho doteky na svém těle a vůni.
Poprvé v životě jsem se dotýkal, pootevřel jsem svoje rty, když jsem palcem setřel svoji špičku a tělem mi projel atypický pocit, který byl nesmírně silný.
Prosíš mě o víc, nebo abych přestal?
Nedokázal jsem ho dostat z hlavy, mluvil přirozeně hlubokým hlasem a zároveň ze sebe ve správnou chvíli dokázal vydat i extatický tenor, takže jsem měl pocit, že se mě jeho hlas dotýká.
Pomalu jsem uchopil svůj penis, začal pohybovat se svou rukou a byl nucen zhluboka vydechnout.
Moje myšlenky byly rázem v bloku, kdyby mě pohltila temnota a ač mi bylo jasné, že se paprsky Boží Slunce snaží proniknout dovnitř, tak jsem vědomě žádnou škvíru neposkytnul.
Zrychloval jsem svoje pohyby, zaklonil svou hlavu dozadu a v hlavě mě stále doprovázel jeho hlas, stimuloval jsem svůj tvrdý penis, který kdyby pulsoval a uvědomil jsem si, že jsem definitivně selhal, když jsem se tomu zcela oddal.
Po několika minutách se mi hruď začala nepravidelně zvedat, můj jazyk byl v jednom ohni, když jsem vyslovil jméno, které bych neměl a mé tělo se třáslo po orgasmu, který jsem zažil poprvé v životě.
Mé tělo se ovšem nezklidnilo, začalo se třást mnohem více, když jsem se rozplakal a nebyl jsem schopný se pořádně nadechnout, když mi plně došlo, co jsem provedl.
Masturbace je ze své podstaty náhražkovým jednáním, v němž je zřejmá diference mezi významem milujícího sebeodevzdání a převážně egocentrickým dosažením slasti.
Je to hřích, kterého jsem se dopustil.
-
Taehyungu, no fuj je to
Mám předepsaný kapitoly, což je fajn, ale na druhou stranu si je pak častěji pročítám a přestávají se mi líbit, takže s tím musím přestat.
Snad se máte krásně sluníčka, luv u!🖤