Náš svět ponořil se do ticha,
nikdo nic neříká,
nikdo nedýchá,
ručička tvých hodinek tiká.
Bojíme se promluvit,
jako bys mě za každé slovo mohl ulovit,
máš strach se nadechnout,
já do očí ti pohlédnout.
Na místech, kde jsme se včera smáli,
kde jsme si na dva němé hráli,
tam já se tvým novým já se poznala,
moc mladá na to, abych se v něm vyznala.
Pak náš svět ponořil se do ticha,
nevíme, co říct, tak nikdo nic neříká,
s našimi ústy i tlukot srdce utichá,
tys jen dělal, že se tě to netýká.
Já pak křičela, ty jsi neslyšel,
já čekala, ty jsi nepřišel.
Já na tebe se dívala, viděla někoho cizího,
a tak zbyly jen vzpomínky utkané ze zlata ryzího.