Druhý den na mě Konstantin opět trpělivě čekal před školou. Další den to samé a postupně se z toho stával takový náš rituál.
Prostě mě doprovodil domů, někdy jsme se zastavili v kavárně nebo v parku. Ale Kosťa se vždy choval zcela profesionálně a k mému zklamání nikdy nepřekročil nastavenou hranici.
A já se hold začal smiřovat s tím, že z nás víc než kamarádi nebudou.
Christian a ostatní alfy se skutečně drželi dál a k mojí úlevě zcela vymizelo to jejich pokřikování a vulgární narážky. Úplně se však o mojí maličkost zajímat nepřestali.
Hlavně tedy Chris. Ten si mě každý den pravidelně odchytl při obědě nebo v knihovně a hustil mi do hlavy ta svoje moudra.
Stejně jako dnes.
V prázdné učebně, kde jsem v rychlosti dokončoval úkol na chemii, se u mě Christian zničehonic zjevil a bez vyzvání si přisedl.
„Chceš pomoct?" zeptal se a hlavou kývl k mému sešitu, kam jsem smolil chemické rovnice.
„Ne, už to skoro mám."
„Ale blbě," poznamenal, když zkoukl můj výtvor.
Rezignovaně jsem zaklapl sešit a smířil se s tím, že dostanu kouli. Pak jsem pohlédl na Chrise. Všiml jsem si, že blonďaté vlasy má na krátko sestříhané, patrně se rozhodl pro změnu účesu, ale dle mého názoru to nebyl příliš šťastný tah. Teď ještě o dost víc vynikly jeho lehce odstáté uši.
Beze slova vzal můj sešit a začal opravovat chyby v rovnicích. Zdálo se, že během posledních pár dní změnil strategii a místo pokřikování a blbých keců se snažil být milý. Že by začínal dospívat? Nicméně ta jeho změna přístupu mě docela vyděsila. Když se choval jako pitomec, alespoň jsem věděl jak reagovat.
Dokončil opravu mého úkolu a podal mi sešit nazpět.
„Není zač," ušklíbl se ironicky, když jsem mu nepoděkovat.
„Neprosil jsem se tě," odsekl jsem a doufal, že do učebny konečně přijde někdo další. Bohužel do začátku hodiny chemie chybělo dobrých deset minut, což znamenalo, že minimálně následujících devět se žádný z mých spolužáků ve třídě neukáže.
„On není tvůj alfa," pronesl zničehonic Chris a když jsem na to nereagoval, pokračoval, „sice na tebe každý den čeká před školou, ale není." Nato jeho pohled sklouzl k mému krku: „Ani si tě neoznačil."
„Proč by to dělal?" odsekl jsem znechuceně. „Takové primitivní a předpotopní praktiky se možná líbí tobě."
„Tobě ne?" zeptal se potichu a prsty mi přejel ze strany po krku.
Tohle musela být nějaké věc typická pro alfy, protože i Konstantin se mě takhle občas dotkl a Chris to dělal také. Ale stačil jeden můj pohled a ruku stáhl.
„A co by se líbilo tobě, Adri, řekni," natáhl se ke mně tak blízko, až jsem si začínal myslet, že mě snad chce políbit, ale včas se zarazil.
„Voníš úžasně," zašeptal zasněně a já se obával, že mi snad přitiskne ten svůj obří frňák těsně ke krku.
„Jdi ode mě nebo to řeknu Konstantinovi."
Když jsem zmínil to jméno, odtáhl se, ale bohužel ne dost daleko. Což by v jeho případě muselo být minimálně do vedlejší učebny.
Musím říct, že na rozdíl od Kosti, mi Christianova vůně připadala zcela nevýrazná. Nebyla nepříjemná nebo něco takového, ale vlastně jsem ji nikdy předtím nezaregistroval. Až nyní, když seděl tak blízko u mě, jsem zachytil lehce nasládlou vůni, která mi připomínala vanilku.
„Vím, že to není tvůj alfa," zopakoval Chris po chvíli. „Máš na sobě jeho pach, ale to je všechno. Jste maximálně kamarádi. Nespali jste spolu, ani nic jiného, podle mě ti nedal ani pusu. Poznám to."
Tohle bylo tak strašně ponižující, že jsem netušil, co mu na to odpovědět. Ale jak jsem řekl, alfa poznal díky svému citlivému nosu ledacos, od minuty by mohl pomáhat policii s hledáním drog na letišti. I když vlastně nevím. Třeba se jejich schopnosti omezovaly pouze na zjišťování intimních detailů ze života omegy.
„A poznám další věci," pokračoval Chris, protože patrně mi nebylo ještě dostatečně trapně, „nespal jsi nikdy s nikým."
Cítil jsem, jak mi rudnou tváře, ale také se mě zmocňoval vztek.
„Jo, s nikým jsem nespal a tak to zůstane," odsekl jsem a reálně uvažoval, že ze třídy uteču. Ale to zadostiučinění jsem mu dát nechtěl. „Radši celoživotní celibát než abych na sebe nechal sáhnout někoho jako jsi ty."
„Byl bys šťastný, kdybys měl alfu jako jsem já," odsekl, teď už i on zněl naštvaně. Asi byl podrážděný, že na jeho snahu nereaguji dostatečně nadšeně. „Ten tvůj kámoš se na tebe brzy vykašle. Přestane ho bavit dělat ti garde. Dřív by se tě nikdo neptal, koho chceš. Dřív omega dostal toho, koho mu vybrali."
„A dřív taky alfy, co se nedokázali ovládat, kastrovali, ale nežijeme ve středověku," ušklíbl jsem se a on konečně zmlknul. Věnoval mi poslední nepříjemný pohled, nato naštvaně odstrčil židli a vztekle odkráčel.
~~~
Odpoledne jsem tenhle rozhovor převyprávěl Konstantinovi.
„V tomhle má Christian pravdu," přikývl, „máš hodně výraznou vůni. A to ani nejsi v h... Ty víš."
Zastavili jsme se na chvíli v parku a seděli na jedné z mnoha laviček. Slunné odpoledne přilákalo do jediného koutku zeleně v okolí poměrně dost lidí, ale nám nikdo nevěnoval pozornost.
„A přesto jsem ani tehdy na tebe nijak zvlášť nepůsobil," poznamenal jsem, v hlase mi proti mojí vůli zaznělo zklamání.
Tak podivně se usmál a poté poznamenal: „Působil, vždyť jsem ti říkal, že ano."
To sice říkal, ale co jsem si vybavoval z toho dne, moc to tak nevypadalo. „Nezdálo se mi."
Teda ne, že bych neocenil, jak se dokázal po většinu času přísně kontrolovat a neskočil po mně už ode dveří, což by udělala většina alf, ale prostě... Nevím. U Konstantina jsem si totiž v hloubi duše přál, aby tomu tak bylo.
Aby se alespoň někdy kontrolovat přestal. Ale ne tak, jak mi tvrdil on, protože to dle mého názoru žádná ztráta kontroly nebyla. Chtěl jsem, abych mu popletl hlavu úplně stejně jako ji on zamotal mně.
Povzdechl si a potom přiznal: „Co chceš, aby ti řekl? Že jsem tehdy z tebe skoro zešílel a to jsem byl utlumený dvojitou dávkou blokátorů?"
Překvapeně jsem na něj pohlédl. „Vážně? Pročs mi to neřekl předtím?"
„Nemusíš vědět všechno. Tehdy si potřeboval mít jistotu, že alfa, co je u tebe, se dokáže kontrolovat a postarat se, abys ty byl v bezpečí. A já tam byl od toho, abych to zajistil.
„Takže jsem pro tebe neodolatelný?" usmál jsem se na něj, to zjištění mě neuvěřitelně potěšilo.
„To musíš být pro všechny alfy. Proto jsi často terčem jejich nechtěné pozornosti. Proto na tebe dorážejí víc než na ostatní omegy."
Všiml jsem si, jak nepřiznal, že jsem přitažlivý pro něj, ale odmávl to tím, že musím být pro všechny.
„Trochu mi přijde, že je to tím, jak se ze všech sil pokoušíš popřít to, že jsi omega. A tvoje tělo na to reaguje tak, že se snaží co nejvíce zdůraznit, že jim naopak jsi...tvojí vůní, feromony, co kolem sebe šíříš, vším tímhle. Takže se nedivím, že motáš všem alfám ve škole hlavu. Podvědomě je lákáš k sobě, ale tvoje slova a činy hovoří o něčem jiném. A oni to nechápou."
„Tohle všechno na mě poznáš?" podivil jsem se.
„No, alfy jsou na pachy dost citliví. Možná to působí divně, ale máme to v genech."
„Očividně to není jediné, co máte v genech," poznamenal jsem suše, když jsem si vzpomněl na Chrise a ostatní alfy ze školy a pak se zeptal: „Co dalšího poznáš?"
Naklonil se ke mně co nejblíž a zavřel oči, aby se soustředil jen na moji vůni.
„Poznám, že jsi mluvil s Christianem. Poznám, že se tě dotkl... tady." Když řekl to poslední slovo, jeho hlas o něco zhrubl. Copak, copak? Že by Kosťu zjištění, že se mě dotkl jiný alfa, rozladilo? Nato mi sám přejel po straně krku svými prsty a nechal je tam, jako by ten Chrisův dotek chtěl vymazat.
Cítil jsem teplo sálající z jeho dlaně a bylo to opět tak moc intenzivní. Nikdo mi nevymluví, že on to nevnímá také, že nevidí, jak na sebe reagujeme. A že jsme stvořeni jeden pro druhého.
Nebo tohle všechno věděl, ale z nějakého důvodu se to snažil ignorovat.
„A to co říkal Chris, že pozná, že jsem nikdy...ehm..." Trochu jsem se začervenal.
„Že jsi s nikým nespal? To pozná každý alfa."
„Cože?" zrudl jsem ještě víc.
Pokrčil rameny a usmál se na mě: „A to je bohužel další věc, co je pro alfy jako červený hadr na býka."
Jasně že jo, jak jinak. Omega nedotčený jiným alfou, nedotčený nikým. Dřív se prý přistupovalo k dosti drastickým opatřením, aby se zajistilo, že to tak zůstane, dokud nebude omega spárovaný s tím správným alfou. Který za něj samozřejmě zaplatil co nejvíce.
A to jsme zpátky ve středověku.
Ale já si vždycky myslel, že to jsou pouze nějaké povídačky a ve skutečnosti se tohle nikdy nedělo. Že to jsou jenom zvrácené představy, které alfám dělají dobře a kterými se opájejí ve svých pošahaných myslích. Protože tohle mají patrně také všichni v genech. Nebo je to možná jen kolektivní poškození mozku.
Konstantin byl jediný alfa, který mi připadal jiný.
Můj alfa.
Ta myšlenka se mi opakovaně vracela pokaždé, když jsem se ocitl v jeho blízkosti.
A byl jsem přesvědčený, že i on si musí uvědomovat, jak nás to k sobě táhne, že musí cítit to napětí mezi námi.
Nebo že bych si vážně něco namlouval? Přece jen jsem neměl moc zkušeností, jak to mezi alfou a omegou chodí. Třeba se mýlím.
Jenomže jak to zjistit?
„Mohl bych něco vyzkoušet?" zeptal jsem se, stále silně vnímajíc jemný dotek Konstantinovy ruky na krku, přestože ji mezitím posunul o něco níž a nyní jeho dlaň spočívala více na mém rameni.
„Čistě mezi námi kamarády. Můžeš mě odmítnout, neurazím se."
„Jasně, o co jde?"
Místo odpovědi jsem ho prostě chytil kolem krku a políbil.
~~~
Pojmenovávat kapitoly podle písmen řecké abecedy mi ze začátku přišlo jako zajímavý nápad (jakože začnu alfa skončím omega:)), ale nevím, jestli se v tom neztrácíte... protože já teda už začínám.