W I L L O W
„Proč byl Griffin tak naštvaný?" zeptám se Piper. Griffin vypadal hodně naštvaně a já nechápala proč.
„Nemám nejmenší tušení," odpoví mi. Vyšly jsme směrem ke skladu, k něco jako naší základně.
„Tak jsme se vykousli. No a?" přemýšlím nahlas.
„Jak se k tomu schýlilo?" zajímalo Piper.
„Ukazoval mi tetování, jasné? Nechtěli jsme se spolu vyspat," objasním celou situaci. Protočím očima.
„No, jasně. Tomu absolutně vůbec nevěřím," pověděla Piper.
„Fakt. Myslím to vážně. Ukazoval mi svá tetování a pak jsme se prostě vykousli. Byla náhoda, že si to tričko ještě nedal zpátky na sebe," snažím se nás obhájit.
„On ti ukázal svá tetování?! Jak romantické," rozplývala se Piper.
„Přestaň, Piper. Jsme ve vězení. Není na tom nic romantické," zbourám její růžové sny.
„Není to o místě, ale o člověku," řekne mi Piper.
„Já nejsem na tyhle klišé věci, jasné?" řeknu.
„Fajn. Ale řekni mi pravdu. Byla bys ochotná se s ním aspoň vyspat? Vycítila jsem, že nejsi moc na vážné vztahy." Piper je romantický snílek. Nedá si říct. Všecko romantizuje. Má totiž dokonalý vztah, i když je ve vězení a já to chápu. Ale někdy to přehání. Měl by si uvědomit, že já nejsem jako ona. Ani zdaleka. Nikdy jsem neměla vážný vztah. A ani ho nechci.
„Kdybychom nebyli ve vězení, tak určitě jo," přiznám se a uchechtnu se. Piper zapiští, přičemž ji hned zacpu pusu svou dlaní. Poskakuje, přičemž jí její rovné černé vlasy lítaly sem a tam.
„Psst, Piper!" šeptem zařvu. Její modré oči jsou velké a vypadá strašně šťastně. A to všecko jen kvůli tomu, že jsem se vykousla s Desmondem. „Jsme ještě v oblasti, kde mají vězni přísný zákaz," upozorním ji. Rychle jdeme pryč. Míříme do kuchyně. Jakmile jsme se dostali do oblasti, kde můžeme být, trochu jsem si vydechla. Piper je strašně upištěná a hyperaktivní.
„Nemůžu uvěřit, že jste se fakt vykousli," řekne už po několikáté Piper. „Jaké to bylo?" zeptá se.
„Nebudu lhát. Bylo to dobré. Umí dobře líbat," řeknu a uchtechtnu se.
„Aaaa, já to věděla. Willow, to je neuvěřitelné. Ty a Desmond McCoel! Já to nechápu." Prohrábne si své černé vlasy, které jí sahají těsně nad ramena.
„Piper, nic to ani pro jednoho z nás neznamenalo," upozorňuju ji.
„Ale hodili byste se k sobě. A vaše děti? Ty by byly moc krásné," řekne Piper. Že já jí vůbec něco říkala.
„Piper, dost." Zasměju se. „Jen se fyzicky přitahujeme, nic vážného mezi námi nikdy nebude," řeknu. Ale sama jsem si nebyla svým výrokem jistá. Ten polibek ve mně probudil něco zvláštního, něco nového. Nikdy jsem se takhle asi necítila. A to jsem se líbala opravdu s hodně klukama.
„Uvidíme za pár dní. Nikdy nic nemluv dopředu. Protože budoucnost se může změnit," poví mi.
„Jak to myslíš?" Nechápala jsem ji. Mluví v otázkách a to já nechápu. Dostaly jsme se do kuchyně.
„Však uvidíš," řekne a záludně se usměje.
„Ale jak-" chci se na něco zeptat, ale Piper mě přeruší.
„Psst! Určitě se budou bavit o tom vašem polibku. Pojď poslouchat." Zamračím se.
„Piper, nebudu je odposlouchávat," řeknu. Protočím nad tím očima a založím si ruce na hrudi.
„Proč ne? Tebe to nezajímá?" zeptá se mě zmateně Piper.
„Je to neslušné, Piper," konstatuju.
„Odposlouchávala jsi je, když se bavili o plánu odsud utéct. To nebylo neslušné?" Fajn. Měla částečně pravdu.
„Ale to nechali otevřené dveře, teď je mají zavřené." Jenže to už Piper opatrně přiložila své ucho na dřevěné dveře od skladu a odposlouchávala je.
„Baví se o tobě," zašeptá.
Povzdechnu si a jdu je odposlouchávat taky.
Přiznávám, zajímá mě, o čem se baví a proč Griffin tak vystartoval.
„Fajn. Podívej, nic to neznamenalo ani pro mě ani pro ni. Je chytrá a ví, že ve vězení je dost nesmyslné si hledat lásku. Byl to jen úlet."
Fajn... Máme to stejně.
„Jen aby. Víš, že Willow je trochu blázen. Kdybys jí ublížil, udělá ti ze života peklo, uvědomuješ si to, že?" ozve se Griffinův hlas.
To je pravda, jsem schopná někomu udělat ze života peklo. Měla jsem divný pocit. Strašně mi to vadilo. Zamyslela jsem se a chvíli je nevnímala.
Piper se na mě povzbudivé usmívala.
„...ale kolikrát ti mám říct, že to nic neznamenalo? Nikdo tu pusu nebere vážně, sám víš, že já na vztahy nejsem, tak nad čím ještě pochybuješ? Nikdo nás nepráskne. Vypadneme odsud a tečka. Každý si bude žít svůj život a já ho určitě nebudu žít s Willow," uslyšíme Desmonda. Nakonec se zasmál nad tím, co řekl.
Oba jsme na to měli stejný názor. Oba jsme to nebrali vážně. Ale jakmile jsem to slyšela říct Desmonda nahlas, strašně mi to vadilo.
Nechápu to. Já to nebrala vážně. Desmond to taky nebral vážně, tak proč mi to tak strašně vadilo? Měla bych být přece ráda, že jsme na stejné vlně, ne? Tak proč mi to tak strašně vadí?
Nechápu to. Nechápu sama sebe. Jsem opravdu hodně zmatená. Většinou jsem měla problém, že kluci chtěli něco víc, chtěli se mnou zkusit vztah a já nechtěla. Vždy jsem si v těchto případech přála, aby to brali jako úlet stejně jako já. A teď mi najednou vádí?
Co se to se mnou děje, do prdele?
Willow, musíš se sebrat, přijít k rozumu! Říkala jsem si v hlavě.
Musela jsem vypnout emoce a začít myslet a konat jen mozkem.
Odešla jsem ode dveří. Nedokázala jsem to dál poslouchat.
Proč jsem doslova cítila nepříjemný tlak na srdci, když jsem slyšela říkat Desmonda ty věci ohledně toho, že to nebere vážně? Že to oba nebereme vážně.
Proč?
„Willow, jsi v pohodě?" opatrně se mě zeptala Piper..
„Jasně," odseknu. „Proč bych neměla být?" zeptám se. Snažím se nedávat najevo, že mě to strašně sere.
„No... Já nevím," řekne Piper.
„Teď jsem si potvrdila, že to oba bereme jen jako hloupý úlet. A to já chci. Nechci, aby to bral nějak vážně," řeknu. Spíš jsem se o tom ale snažila přesvědčit samu sebe. Snažila jsem si to nalhávat. Ale bylo na mě vidět, že jsem nervózní.
„Dobře. Jak myslíš," řekne a zvědavě si mě prohlížela.
„Co je? Proč se na mě tak díváš?" zeptám se ji nervózně.
„Nemusíš na mě být tak hnusná, Willow. Vidím, že tě to žere a já ti chci být jen oporou. Moc dobře tě chápu," řekne smutně. Bože. Nechápu, co to se mnou je. Cítím se teď špatně, že jsem na ni takhle vyjela a to absolutně bezdůvodně. Je to má kamarádka, kterou jsem nikdy neměla.
„Promiň, Piper. Moc se ti omlouvám, nevím, proč jsem taková." Obejmu ji. Přitáhneme se do objetí.
„To je v pohodě, Willow," řekne tiše.
„Ne, není. Byla jsem na tebe bezdůvodně hnusná a já si tě moc vážím. Mám tě moc ráda, ačkoliv se známe jen tři týdny," řeknu upřímně.
„Jdeme do prádelny, ne? Měli bychom začít dělat svou práci, ať nejsme podezřelé." Odtáhneme se, přičemž mě Piper pořád drží za ramena. „A mezi tím, co budeme uklízet pochcané prostěradla, mi řekneš, proč tě tak žere, když McCoel řekl, že to bere jako hloupý úlet, co ty na to?" Těžce si povzdechnu. Prokoukla mě. Poznala, že mě to štve. Já sama nevěděla, co se se mnou děje.
„Fajn." Piper se na mě usměje. Svou paži mě chytne okolo ramen a my se vydáme do prádelny.