Celý zbytek dne jsme si s Jurou povídali, dost jsme si rozuměli. A ani jsem si pak už nevzpomněla na to že bych měla odpovědět Tobimu. Zkrátka mi bylo dobře a vlastně jsem byla i naštvaná že mě tam nechal.
,,Faith, promiň, ale já teď musím někam odejít."
,,Jasný v pohodě já nikam neuteču."
Zaculila jsem se aby věřil že opravdu nemám v plánu někam chodit.
Mezitím co byl Jura pryč jsem procházela jeho dům, a prohlížela jsem si jeho výstavu 3D modelů aut.
Alespoň jsem věděla že je milovníkem aut. Dál tam nic moc neměl, jen jednu menší knihovnu.
Asi po dvou hodinách, když pořád nepřicházel tak mě to začínalo dost nudit. Ale tak mě tak napadlo že bych alespoň mohla odpovědět na ten vzkaz od Tobiho. Vzala jsem proto do ruky tužku a kus papíru a začala jsem přemýšlet co napíšu. Nakonec jsem jen napsala že jsem v pořádku.
Rozletili se dveře a vešel celkem podrážděný Jura.
,,Co se stalo?"
,,Ale nic, buď v klidu."
,,Jak mám být v klidu když vidím že se něco stalo!"
Vykřikla jsem celkem naštvaně, protože nemám ráda když mi někdo lže.
,,Faith, uklidni se, řeknu co se stalo."
,,Dobře."
,,Jde o to že tu máme vysoké postavení, jakoby něco jako krále a královnu, jen to nejsou manželé, ale sourozenci."
,,Ahaa, a co se tedy děje ?"
,,No naše vůdkině tě chce poznat."
,,Mě?"
,,Ano."
,,A proto jsi tak ustaraný a naštvaný?"
,,Co? Ne nejsem."
,,Dobřee, víš že poznám že kecáš."
,,Dostala jsi mě, popravdě si dělám starosti s tím co ti chce."
,,Nemusíš budu v pořádku."
Mrkla jsem na něho a usmála se, on mi úsměv oplatil. Pak mě zavedl do pokoje kde mi ukázal dost krásné šaty, které jsi mám vzít na večeři s královnou.
,,No jo no, naše královna má ráda černou barvu, neskusíš si je?"
Opatrně jsem si šaty vzala, a odešla do koupelny se převlíct. Neříkám nic bylo to celkem náročné se do těch šatů dostat, ne že bych byla tlustá, ale nechtěla jsem je zníčit, přeci jenom nebyli moje.
,,Tak co jsou ti?"
,,Ano, jsou perfektní."
Vyšla jsem z koupelny, jeho oči si mě mlsně projeli.
,,Tak co je to dobrý?"
,,Dobrý? Nádherná jsi."
,,Krásná dámo můžu tě doprovodit ke kočaru?"
,,Ke kočáru?"
,,Ano."
,,Vždyť jsi mi řekl že si je mám vyskoušet a ne že hned pojedu, nejsem ani učesaná."
,,Promiň, po tu dobu co jsi si je oblýkali přijeli poslové ze zámku."
,,Neomluvej se."
Rychle jsem si udělala jednoduší účes, a mohla jsem vyrazit ke kočaru.
,,Juro"
,,Ano"
,,Tohle prosím předej Tobiasovy, je to má odpověď."
,,Ano vyřídím má dámo."
Kulišácky se usmál a posadil mě do kočaru. Ještě něco prohodil se strážema nebo poslama, nevím jaký mají postavení. Ale to je jedno protože se kočár rozjel směr zámek. Podle informací který mi dal Jura je tam královna, a její brácha který by měl být princ. Snad se dozvím víc.
Kočar začal pomalu zastavovat, když jsem se právě proto podívala z okénka byly jsme na místě. Naskytl se mi pohled na krásný zámek.
Otevřeli mi dveře a podali ruku abych mohla vystoupit.
,,Slečno následuj te mě."
Řekl jeden ze sluhů a já šla těsně za ním. Prošli jsme vstupníma dveřma do zámku, ten prostor byl tak ohromný. Pokračovali jsme stále dál až jsme došli ke zlatým dveřím, otevřeli je a stáli jsme v sálu se dvěma trůnama na kterých sedila ta dvojice.
,,Vítej u nás, jsme rádi že jsi příjala pozvání na večeři."
Nevěděla jsem co mám odpovědět a tak radši jsem se uklonila, jak se patří, královna se začala smát a svýma krásnými ústy se usmála, zato její bratr tam nehybně seděl a pozoroval mě svýma oříškově hnědíma očima.
Musela jsem se červenat, nevěděla jsem jestli jsem se nestrapnila, přeci jen nevím jaký tady mají pravidla.
,,Nemusíš se přede mnou klanit, a neboj se nic ti nehrozí."
,,Omlouvám se vaše veličenstvo."
,,Ale notak, jak se jmenuješ?"
,,Aaa jsem Faith."
,,Krásný jméno já jsem Kristen, a tohle je můj starší bratřík..."
,,Jsem Mohamed."
Usmál se na mě, jeho úsměv byl tak hřejivý. Moje srdce se roztlouklo že to muselo být slyšet až na konec ostrova. Musela jsem se asi hodně červenat, ani nevím co se to se mnou děje. Ale tenhle pocit jsem ještě níkdy neměla. Bylo to něco tak krásného, úplně jsem zapoměla na Tobiase jakoby níkdi neexistoval.
Přešli jsme společně všichni tři do sálu kde byl velký stůl plný všelijakého jídla.
,,Faith, ber si co budeš jen chtít, asi si dlouho nejedla, musíš mít hrozný hlad."
Jen jsem kývla hlavou a usadila jsem se ke stolu.
Mezitím z pohledu Tobiase:
Seděl jsem v místní hospodě a nelejval jsem se krvavými koktejli. Kolem mě tančili překrásné dívky, níkdy jsem nic hezčího neviděl než bylo na tomhle ostrově. Bylo tu úplně všechno co jsem chtěl. A jen samí upíři takže jsem se nemusel schovávat. Když jsem si dával asi dvacátý koktejl, přišel ke mě Jura a v ruce měl papírek, který mi jen hodil na stůl a ani se na mě nepodíval jakobych ho něják urazil. Možná proto že mám krásnou přítelkini. No jo vlastně co bylo s mojí Faith, snad je v pořádku. Otevřel js vzkaz abyl to opravdu od Faith, její odpověď mě trošku zarazila, ona odpověděla že je v pořádku a nic víc. Vlastně se jí nemůžu divit, musí být naštvaná nechal jsem jí tam samotnou, a teď je ve vesnici, která je plná upírů.
,,Hej Juro,"
,,No, co potřebuješ?"
,,Kde je?"
,,Kdo? Jo myslíš Faith, tak ta je na zámku, byla pozvaná na večeři naší královnou."
,,Cožee!"
,,Nemusíš se bát, oni jí nesežerou, protože tak krásné stvoření jako je ona by níkdy nezabili."
,,Dobře, ale co ostatní?"
,,Buď v klidu, je pod ochranou veličenstva, ale co tak nejednou se o ní zajímáš, pokuď vím nechal jsi jí napospas na opuštěném ostrově."
,,Hmm."
,,To je všechno co řekneš, no jo no nalívat se koktejlama to by ti šlo, promiň už nemám čas, užij si to."
Jura odešel a mě tam nechal dál se koukat na tanečnice a popijet koktejli.
Faith:
P
o celou dobu večeře hrála, příjemná hudba, celý sál byl moc krásně vyzdobený. Bylo mi opravdu oříjemně, služebnictvo kolem mě běhalo jako bych byla nějaká princezna, ikdyž jsem jim říkala že nemusí že si to podám sama jen se usmáli, ale pořád pokračovali v obskakování.
Když jsme všichni dojedli došlo na tanec, dokonce i služebnictvo začalo tancovat, já je jen pozorovala od stolu.
,,Faith? Smým prosit?"
Nechápala jsme co se to právě děje, ale princ ke mě natahoval ruku a tak jsem jen kývla, nestačila jsem ani mrknout a už jsme tančily. Tak moc krásně voněl a jeho pohyby byly tak ladné, občas jsem si připadala jakoby jsme lítali. Ke konci tance se ke mě uklonil a dal mi pusu na ruku, najedno jako by někdo roztrh v mém břiše pytel z motýli. Vráili jsme se ke stolu kde jsme se zase usadily.
Chvilkama jsem zpozorovala jak si o něčem šeptají Kristen a Mohamed. Měla jsem z toho všeho smýšený pocity, nevěděla jsem co bych měla dělat.
Rozhovor těch dvou:
K: ,, Vidím dobře, že by se Faith červenala."
M: ,, Zřejmně nezdá, je tak roztomilá."
K: ,, Ano to je, jen se bojím co bude následovat."
M: ,, Co máš na mysli sestro?"
K: ,, Dobře víš bráško, zítra ráno zase odejde a co když půjde hledat zase toho idiota, který podle mých informací sedí v baru."
M: ,, Tak tohle tě trápí celý večer, a mě to bylo divný že jsi nešla tančit, protože vím jak moc miluješ tanec."
K: ,, Asi ano."
M: ,, Sestro nebuď smutná taky mám strach, sám nevím co to do mě vjelo ale bojím se o ní."
K: ,, aahaa, bráško teďko si se mi přiznal ty jsi se zamiloval, konečně."
M: ,, Nevím jestli je to správné?"
K: ,, To se pozná, ale podle mého je to ta pravá."
M: ,, Ale co ten idiot."
K: ,, Bráško, prosimtě s tím se netrap."
Faith:
Tak moc by mě zajímalo o čem se baví, ale z mého přemýšlení mě vytrhl hlas služebnice.
,,Slečno váš pokoj je připravený."
,,Můj pokoj?"
,,Ano slečno, následuj te mě prosím."
Vstala jsem od stolu a následovala jsem služebnou, která mě zavedla až do prostorné komnaty. Ukázala mi kde co najdu a popřála dobrou noc a odešla.
Teď právě swdím na posteli a nemůžu uvěřit že opravdu jsem na zámku a mám tak velký pokoj, ve kterém byla i prostorná koupelna. Konečně jsem se mohla jít osprchovat po tak dlouhé době, sice jsem tolik nesmrděla, ale teplá voda je teplá voda. Pustila jsem na sebe horkou vodu a nechala kapky stékat po mé kůži.
Asi po hodině jsem se uráčila vylézt ze sprchy a oblíct si připravené pižamo a odvalit se do velké a měkoučké postele. Když jsem si lehla, tak netrvalo dlouho a z mých očí se začali valit velké slzy. Nemohla jsem je zastavit a tak jsem jim dala volný průběh. Když v tom někdo zaklepal na dveře. Se zaslzenýma očima jsem došla ke dveřím abych otevřle, a při mém překvapení tam stál princ.
,, Faith, co se stalo, proč pláčeš."
,, Ani nevím, omlouvám se."
,, Za co se omlouváš?"
,, Za to že pláču."
,, Nemáš důvod se omluvat, to spíš já bych měl, přišel jsem nevhod."
,, To je v pořádku stejnak jsem nemohla usnout."
Natáhl se ke mě a otřel mi slzy z tváří, z jeho pohledu bylo poznat že se trápí. Já se snažila přestat brečet, ale nepovedlo se ba naopak začala jsem víc. Princ si mě přitáhl do objetí a začal mě uklidňovat. Po chvilce si mě vzal do náručí a přešel se mnou k posteli, kde mě opatrně položil a přikryl. Chytl mě za ruku a začal pobrukovat nějskou melodii. Netrvalo dlouho a já se ocitla v říši snů.
Tak a je tu další kapitolka, sice po dlouhé době, ale snad se bude líbit. ❤️❤️