Uplynuly tři dny, než se Michael ozval. Rodiče tušili, že se něco stalo, jenže já jim nemohla přiznat, o co šlo. V životě by mi nedovolili účastnit se takových večírků.
Naopak Meg, která zažila podle vyprávění, jeden ze svých nejlepších večerů se zpěvákem Stounů, se mě neustále vyptávala, proč jsem tak zaražená a s nikým se nebavím. Upřímně, nechtěla jsem jí to vysvětlovat a už vůbec si připomínat tak divnou a zároveň děsivou noc.
Zdály se mi noční můry, dokonce mě i pronásledovaly.
Jela jsem někam se Stephenem a byla pořád ve střehu. Když dal ruku z volantu, nevěděla jsem, co bude následovat, jestli se zas náhodou nepokusí, aspoň se mě dotknout. Když jsem viděla, jak padá jeho ruka na mé stehno začala jsem v hlubokém spánku křičet.
Probudila jsem se celá vyděšená a zmateně se rozhlížela po svém pokoji. Taky jsem nevěděla, mám-li to říct Michaelovi, když Stephen byl jeho dobrý přítel a dlouhodobě spolu pracovali v nahrávacím studiu. Nakonec jsem se rozhodla, že o tom děsivém incidentu nikomu neřeknu. Neřeknu o tom ani svým přátelům.
Když zavolal Bill a oznámil mi, že mě chce Michael vidět, upřímně jsem nevěděla, jak se mám před ním chovat. Ten večer mi Michael vyprávěl o tiskové konferenci Jacksons.
Vyprávěl o svých sourozencích i o nadšeném Emmanuelovi a o jejich společných zážitcích.
Snažila jsem se jeho nadšení sdílet a opravdu jsem dělala všechno pro to, abych se tvářila naprosto normálně, co nejvíc přirozeně.
Mike to na mě stejně poznal.
Sám se totiž zeptal, co je se mnou.
Třásl se mi hlas a skoro jsem nemohla mluvit. Pak jsem to přece jen ze sebe vysoukala.
Michael se nepříčetně rozzuřil.
A pak přišla reakce, kterou bych od tak hodného a klidného člověka jako byl on nikdy nečekala:
,,Zakroutím mu krkem," křičel v jednom kuse rozčíleným hlasem, dupal po pokoji a proklínal Stephena.
On si mě střeží, jsem jeho děvče, a teď ten pacholek, ten takzvaný přítel a blízký kolega v hudební branži, si dovolí málem mě znásilnit!
Pamatuji si, že měl takový vztek, který trval hodně dlouho, než se mi podařilo ho uklidnit.
Nakonec jsem ho přesvědčila, že se to nesmí nikdo dozvědět, včetně mých rodičů.
Mike mě pevně objal, jakoby se snažil zahnat tu ošklivou vzpomínku, vyčítal si, že to všechno vlastně sám zavinil.
Od toho dne prakticky Stephen zmizel z Mikova života. Nevím, jestli mu Michael naznačil důvod, proč s ním už dál nechce spolupracovat, ale Stephen si sám toho musel být moc dobře vědom.
Došlo mi, že Mike od svých přátel a spolupracovníků vyžaduje naprostou oddanost. Jakmile se ho někdo jen trochu snažil podvést, Michael ho okamžitě odepsal.
Jenže Stephen nikdy nenechal nic jen tak.
Musel být hodně naštvaný, když s ním Michael ukončil jejich dlouholetý pracovní vztah, protože si moc dobře uvědomoval, kolik peněz a jak ohromná prestiž se točí kolem takové osobnosti jako byl Michael Jackson.
Proto se slavný a velice uznávaný hudební producent rozhodl, že se mi pomstí. A netrvalo to příliš dlouho.
Jednoho červencového dne si mě otec nechal zavolat k sobě. Ihned jsem se měla dostavit do budovy nahrávací společnosti, ve které pracoval už jako výkonný ředitel.
,,Zněl nějak divně..nevím, tak naštvaně." Oznámila mi Amy, když jsem po dlouhé ranní projížďce skočila ze sedla.
,,Naštvaně?" zopakovala jsem. ,,Copak mi to nemůže říct doma?"
,,Prý je to velmi naléhavé."
Celou cestu jsem přemýšlela, co tak důležitého mého otce přimělo, aby si mě nechal zavolat k sobě do práce, kde se to hemžilo samýma slavnýma lidma a jeho děti se měli tomu místu velkým obloukem vyhýbat.
Začala jsem mít divný pocit.
Ten nepříjemný pocit se mě držel i ve výtahu vysoké budovy losangelské nahrávací společnosti.
S každým metrem, o který mě výtah vyvezl výš, se ten divný pocit plazil dál a dál celým tělem.
Jakmile se výtah zastavil na dvanáctém poschodí, s kamenným výrazem jsem se dala do kroku. Prošla jsem kolem několika kanceláří a nahrávacích místností, až jsem se nakonec zastavila před křídlem, které patřilo řediteli Moorovi.
Sekretářka usazená za stolem na mě zdvořile kývla a pronesla:
,,Slečno Moorová, můžete dovnitř. Čeká na vás." A pokynula směrem ke dveřím. Když jsem mířila ke dveřím do kanceláře svého otce, snažila jsem se zachovat klid a rezervovanost.
Z čeho mám takový strach? Jedná se o Michaela? Dozvěděl se snad že... Přemýšlet o něčem takovém mě k uklidnění nervů nepomohlo.
Když jsem vešla dovnitř , táta seděl za stolem a soustředěně zíral do nějakých papírů. Jakmile vzhlédl, veškerou svou pozornost přesunul ke mě - dokonce všechny papíry jedním rychlým pohybem posunul na kraj stolu.
,,Rosie," řekl, ,,děkuji, že si přišla."
,,Ahoj tati." prohodila jsem. Sedla jsem si na židli u jeho stolu a vyrovnaně jsem se usmála. ,,Bez problému," řekla jsem. ,,Takže.... stalo se něco?"
Táta si prohrábl vlasy a napil se ze sklenice vody, která byla položená na stole. Mlčky jsem vyčkávala.
Nástěnné hodiny v kanceláři tikaly nahlas a jejich zvuk vyplnoval úplně celý prostor, od podlahy ke stropu.
,,Tati?" Pohlédla jsem mu do očí a hledala v nich informace.
Ruce jsem měla volně položené v klíně a snažila jsem se vypadat relativně v klidu.
Táta si odkašlal a pak začal:
,,Možná ses divila, že jsem tě sem tak nečekaně a naléhavě pozval," pokračoval a sáhl pod jeho pracovní stůl pro velkou bílou obálku. ,,Až ti ukážu, co je vevnitř, hned pochopíš."
Srdce mi divoce bušilo a krev mi tepala ve spáncích.
Sledovala jsem, jak táta vytáhl z obálky několik fotografií a jednu po druhé je rozložil přede mnou.
Zděšeně jsem polkla při pohledu na celou sérii obrázků, které krok za krokem zachycovaly mně a Mika, jak se spolu loučíme před jeho domem na pláži, kde jsme se často scházeli.
Tik tak, běželo mi silně hlavou.
,,Co mi k tomu řekneš, Rose?" zeptal se mě otec.
,,Co ti na to mám říct?" hlesla jsem s očima přilepenýma k fotkám a cítila jsem horko ve tvářích.
Byl to neuvěřitelný šok.
Ovšem větší, nebo menší fakt, že mě a Michaela někdo celou dobu pozoroval a potají fotografoval. Na hlídané a soukromé pláži.
,,Ty jsi nás nechal sledovat?" zeptala jsem se udiveně s trochu podrážděným hlasem.
,,Tahle obálka ležela dnes ráno na pracovním stole mé sekretářky," ušklíbl se.
,,Na něco jsem se tě ptal. Myslíš, že dokážeš svému otci odpovědět?"
Vzal sklenici a znovu se napil.
,,Nevím, co říct." přiznala jsem neutrálním tonem. Překvapilo mě, jak vyrovnaně zněl.
,,Možná by ale pomohlo, kdybys se mnou nejednal, jako bychom udělali něco obvzlášť hrozného."
,,Tak podívej, Rosie....Tobě připadá, že se vůbec nic hrozného nestalo? Protože mě to upřímně šokovalo."
,,Já a Michael jsem přátelé. Tati, omlouvám se. Chtěla jsem ti to říct tenkrát...."
,,Tak přátelé." Slyšela jsem otcův udivený hlas.
Zalovil v obálce a položil na stůl přímo přede mě poslední fotografii.
Michael mě držel kolem ramen a já jeho kolem pasu. Byli jsme otočení k sobě a naše rty se docela viditelně spojovaly vášnivým polibkem.
Vycítila jsem, jak mě táta pozoruje a odhodlala se jeho pohled opětovat. Vypadalo to, jako kdyby táta koukal skrze mně kamsi na stěnu.
Ten pohled hnědých očí.
,,Já ho miluji, tati," pronesla jsem nakonec s neomylnou jistotou.
,,Myslím, že se potřebuji něčeho napít," řekl táta a prudce vstal. Uslyšela jsem kroky. Pak se znovu posadil naproti mě a v ruce měl láhev drahé whisky.
Nalil si a whisky položil na stůl, na ty proklaté fotografie. Odvrátila jsem zrak a zahleděla se kamsi na zeď.
,,Mám pocit," táta udělal dramatickou pauzu a napil se, ,,že tě poslední dobou vůbec neznám. Co mi ještě tajíš?"
Velice pomalu rozdělal lahev a znovu si nalil. Jen těžko hledal další slova.
,,Vy dva jste... Jak vážné to mezi vámi je?"
Cítila jsem, jak se mi proti mé vůli žene do tváří červen. ,,Ptáš se, jestli spolu spíme?"
,,Spíte spolu?" zvýšil hlas a já úlekem zavrtěla hlavou.
,,Zamyslela ses alespoň nad tím, jak ti to může zničit život, Rosie? Já chápu, že jsi teď ve věku, kdy člověk zrovna moc nepřemýšlí, ale... "
,,Michael mě miluje stejně jako já jeho," přerušila jsem ho. ,,ten člověk i když je známá osobnost má také city. Tak nechápu proč se tak rozčiluješ. Je mi to líto. Prostě se stalo. Nemusíme z toho dělat větší věc, než to ve skutečnosti je."
,,Ono to už velké je, Rose!" odpověděl podrážděně a znovu zvýšil hlas.
,,Tak napadlo tě, jak ti to může zničit život? Jaký svinstvo dokáže bulvár na člověka nakydat, obzvlášť když se někdo motá u nějaké slavné celebrity jako je Michael Jackson! Riskuješ všechno, pověst rodiny, své jméno pro něco, co může být prostě jenom pobláznění, které odezní...."
,,Jak se opovažuješ tohle říct?" vyjela jsem vztekle na otce.
Už jsem se ani nepokoušela sáma sebe uklidnit.
Bylo to o mě, samozřejmě, ale bylo to taky o Mikovi.
A nikdo, dokonce ani táta, neměl právo tvrdit, že je náš vztah dočasný. Že to je hloupé pobláznění.
,,Jsem dost velká na to, abych převzala zodpovědnost za svůj život a chci se postavit za to, co miluji, za toho, koho miluji. Něco ti řeknu a asi tě to překvapí, tati, ale mně jsou všechny tyhle světový paraziti totálně u prdele."
,,Výborně!" praštil táta do stolu, až sklenka nadskočila.
,,Jsem zvědavý, jak moc u prdele ti bude, až se všude objeví články o tom, že dcera ředitele nahrávací společnosti chodí s popovou hvězdou."
Jeden na druhého jsme zlostně hleděli. Ještě nikdy jsem se s otcem tak nepohádala.
,,Rose, já tě snad vůbec nepoznávám." vzdychl najednou otec.
,,Vážně?" Hleděla jsem otci do očí a nehnula se ani o kousek.
,,Protože já mám stejný pocit. Vždycky ti šlo jenom o kariéru. Pokud se jedná o rodinu, v tomhle ohledu jsi nikdy nebyl ten nejlepší táta. Vždy šlo jenom o tvojí podělanou práci. A teď se bojíš, abych ti tu zatracenou kariéru náhodou nenarušila, protože chodím s Mikem."
Bylo to nečekané.
Táta zrovna zvedal sklenku k ústům, ale po mých slovech s ní praštil o zem. Možná si potřeboval jenom ulevit, protože na tom bylo něco pravdy. Ucítila jsem bodnutí výčitek nad bolestí, která se mihla v tátových očích.
,,Mezi vámi dvěma je konec!
Odteď se od sebe budete držet co nejdál!"
,,Cože?" Vstala jsem a židle zaskřípěla.
,,Tohle nemůžeš, na to nemáš právo!"
Před očima se mi křižovaly mžitky jako blesky v letní bouřce.
Srdce se mi na okamžik zastavilo, pak se o to víc rozbušilo. Cítila jsem to známé pulzování ve spáncích.
Nějak jsem ta slova nemohla pobrat.
Na jednu stranu mě vyděsila, na duhou pobavila.
Jak si otec mohl myslet, že by je rozdělil. Jak si kdokoli mohl myslet, něco tak strašně absurdního, když k sobě patřili? Měla jsem chuť se rozesmát, zároveň jsem byla ale příliš zaskočená.
,,V tomhle mi nemůžeš říkat, co mám dělat," odpověděla jsem klidně.
,,Nemůžeš mi říkat, jestli spolu můžeme být, nebo ne. Ty to víš. A vyprošuji si, abys se mnou nejednal jak s malou holkou."
Srdce jsem měla až v krku, tlačilo mě tam jako obrovský knedlík. A taky se mi trochu třásly ruce.
,,Rosie. Je čas, abyste se k tomu postavili zodpovědně," pronesl vážně táta a zavrtěl hlavou.
,,Všichni víme, že tohle prostě nemůže fungovat. Nemůžete spolu žít a čekat, že vás svět tam venku nechá na pokoji. To prostě není reálné."
Dýchala jsem mělce, jako kdyby mi docházel vzduch.
,,Nemáš pravdu," zakřičela jsem do ticha.
,,Rosie, nedělej to těžší, než to je."
Znělo to najednou konejšivě a bylo to zvláštní.
,,Co myslíš, že se teď stane?" zeptala jsem se a povytáhla obočí.
Oči mne pálily potlačovanými slzami.
,,Tohle je můj život!"
Otočila jsem se a rozběhla se ke dveřím. Slyšela jsem, jak otec volá moje jméno. Sekretářka zvedla hlavu, když jsem prolétla kolem. Jeho hlas prořízl celou místností, neotočila jsem se.
Běžela jsem přes celou chodbu a utíkala ke schodišti. Cestou dolů se mi oči zalily slzami.
Rozrazila jsem hlavní dveře a vyběhla ven.
Lidé se za mnou otáčeli, když jsem kolem nich procházela, ale nevěnovala jsem jim žádnou pozornost.
,,Je to můj život." opakovala jsem stále dokola.
Mávla jsem na projíždějící volné taxi a řidiči nadiktovala Mikovu adresu.
Srdce mě bolelo a stále jsem nedokázala zabránit slzám, aby mi zrádně nestékaly po tvářích.
Byl to zatraceně můj život!