Seděla jsem na schodech před naším domem a pozorvala zapadajicí slunce. Zavřela jsem oči. Je krásné žít v horách, miluji zimu.
,,Ahoj" Uslyšela jsem známí hlas. Proč musí rušit zrovna v tu nejkrásnější chvíli.
,,Co mi chceš?"Zeptala jsem se , ale oči jsem měla stále zavřené.
,,Chtěl bych se ti omluvit za to co se stalo, protože tě mám vážně rád a chtěl bych být něco víc než jen přátelé."
Otevřela jsem oči a tím hleděla do jeho úžasně modrých očí.
Byli jako dva čiré oceány.
,,Já k tobě taky něco cítím."
Nemůžu mu hned říct co k němu přesně cítím, ať se taky trochu snaží.
Usmála jsem se a já nabídla ať jde dovnitř.
,,Nathalio, odpustíš mi?" Podíval se na mě
,,Luku...Viš, není ti ani co odpouštět. Nejsme spolu."
,,Ale já chci tebe" Řekl tiše, ale zároveň i tak, abych ho slyšela.
Naše rty spojili. Úžasně líbal.
Odtáhli jsme se, až když došel kyslík. ,,Takže teď jsi můj kluk? "
Řekla jsem se zvědavostí v hlase.
,,Klidně." Řekl a vlepil mi pusu na rty. Koukal mi do očí, neuhla jsem mu, a tak jsme na sebe jen koukali.
,,Nechceš mi něco říct?" Touhle otázkou mě zarazil, nemám žádná tajemství. ,,Co prosím?"
Zdar lidi nová kapitola je tu
Musím se přiznat že mi dochází nápady -_- Ale já na něco přijdu doufám že se vám má story líbí a zdarec ! <3