Abducted [Z.M.]

my birthday

,,Všechno nejlepší, zlatíčko moje." pronesu tichým hlasem větu, která se opakovala každé mé narozeniny - větu, kterou říkávala má maminka. Chtěla jsem si nějakým způsobem vykompenzovat skutečnost, že mamka zde již není, aby mohla pronést tato sladká slova. Na mé tváři se objeví menší úsměv. Čím více přemýšlím nad mamkou, tím větší mám pocit, že cítím její přítomnost.

Ticho, panujíc v pokoji, naruší tiché zaklepání na dveře pokoje. Ačkoliv jsem zaklépání na dveře slyšela velmi zřetelně, tak na něj nijak nereaguju.

,,Bee?" ozve se zvědavý hlas - Zaynův hlas. Nebudu lhát, trochu mě zaskočil fakt, že Zayn použil zdrobnělinu mého jména, i když to není poprvé. Opět zůstávám zticha a nijak nereaguju. Klika dveří pokoje se prudce sklopila, nad čímž se dveře otřásly, ale neotevřely, protože jsou zamčené.

,,Můžeš odemknout?" zeptá se Zayn. I přes vzdálenost mezi námi a tlusté dveře pokoje mohu zřetelně slyšet jeho tichý povzdech. Ticho. Žádná má odezva. Na jeho dotaz nijak neodpovídám. Jak jsem již řekla - nemám na nic chuť, ani náladu. Mezi to patří i komunikace s ostatními z této vily.

,,To ti to moc dlouho nevydrželo." zašeptám si pro sebe, jakmile zaslechnu jeho vzdalující se kroky. Vůbec sem neměl chodit, akorát svým příchodem zhoršil mou už tak pokaženou náladu. Opravdu mě mrzí, že i Zayn, kterého považuju za největšího hajzla pod sluncem, byl schopný dojít k mému pokoji a pokusil se se mnou komunikovat, ačkoliv bezúspěšně. Kdežto Harryho, člověk, kterého považuju za svého přítele, něčeho takového schopný není.

Ve dveřích pokoje něco náhle zarachotí. Netrvá dlouho a dveře se otevřou. Do mého pokoje pronikne pruh světla, dopadající z chodby. Rychle zavřu své oči, načež začnu předstírat poklidný spánek.

,,Vím, že nespíš." promluví Zayn do ticha, panujíc v pokoji. Nijak neodpovídám, ani nereaguju a dál předstírám svůj poklidný spánek. ,,Beatrice, co je s tebou?" zašeptá Zayn staroslivým hlasem, ačkoliv se jej snažil skrýt. Jeho starostlivost mě zahřála u srdce. Náhle se matrace za mnou prohla, načež se Zaynovo tělo. Po mém těle naskočila husí kůže a tlukot mého srdce se nepatrně zrychlil, jakmile se Zaynova paže omotala kolem mého břicha a jeho brada se opřela o mé rameno.

,,Máš krámy? Jsi celej den zavřená ve svým pokoji." zkonstatuje. Jeho hrudník během mluvení příjemně zavibroval, což jsem pocítala na svých zádech. ,,Nemám krámy..." promluvím tichým hlasem. ,,Tak co je, mhm?" vybídne mě. ,,Nic. To bych se měla ptát spíš já tebe, ne? Že se o mě tak staráš a objímáš mě." poukážu na fakta. ,,Protože máš dneska narozeniny. A já ti jako dárek k narozeninám daruju svoje milé chování." uchechtne se, načež věnuje jemný polibek na mé rameno. Mé srdce zatluče rychleji. Zayn ví o mých narozeninách? Proto za mnou přišel? Protože mám dnes narozeniny a on mi chtěl darovat tento svůj ,,dárek"?

Nemám absolutní ponětí, co si o tomto mám myslet, ale upřímně... Nečekala jsem to ani v nejmenším. Jsem velmi překvapena - mile překvapena. Tento jeho ,,dárek" mě opravdu zahřál u srdce. Je to od něj vskutku milé.

,,Děkuju, že ses mě předtím zastal. Myslím, jak ses hádal s Harrym." zašeptám, přičemž se k němu otočím čelem a pohlédnu do jeho tváře. Můj pohled automaticky sjel k jeho plným rtům. ,,To byla samozřejmost, miláčku. Jedinej, kdo tě může urážet, jsem já." věnuje mi mrknutí. Pohlédnu do jeho očí, načež těmi svými protočím. Že mě to nenapadlo hned. Byla jsem totiž vyděšená, že bránil mou čest, protože ke mně chová nějaké city...

,,Jak víš o mých narozeninách?" prolomím ticho, panujíc mezi námi. Jeho konečky prstů něžně přejížděly po linii mé páteře, zatímco jeho pohled byl upřený do rohu pokoje. Vypadal, že je myšlenkami úplně mimo realitu, než jsem na něj promluvila.