Zettwing III. - Cesta do neznáma✓|²⁰²¹

/15.- Zpátky na místě činu/

Pohled Ellen

,,Jsem rád, že jsem tě opět po tak dlouhé době viděl, Evelin!" zachraptěl Erich, zatímco ke mě mířil pomalým, leč sebejistým krokem. Po tak silném kouzlu, které na mě Temný seslal, jsem upadla na tvrdou zem pode mnou tak silně, až jsem se o železnou traverzu udeřila do hlavy.

Snad nekrvácím. Napadlo mě jako první, jakmile jsem ucítila cosi studeného v mých tmavých vlasech, které jsem si dnes při vší smůle musela splést do copánků, jenž byly zakončeny ohonem staženým obyčejnou gumičkou. Proč si vždycky na takovéhle akce dělám složité účesy?

,,A my se odněkud známe?" zalhala jsem, ačkoli jsem moc dobře věděla, o koho šlo. Vždyť to byl ten, který kdysi způsobil mé sestře to nejhorší prokletí, co kdy v mé době bylo!

,,Jsi přeci element Země, nemýlím-li se," uchechtl se Erich, zatímco jsem se opatrně postavila na nohy. Ostrá bolest po nárazu do hlavy mnou opět projela a já měla opět co dělat, abych neztratila rovnováhu, o kterou jsem se doteď tak pilně snažila. Lehce jsem se proto dlaní zapřela do zdi hned za mými zády, abych znovu neupadla. Ericha jsem mezitím probodla smrtícím pohledem, který jsem si dlouhou dobu šetřila právě pro tyto události, ale i přesto jsem měla pocit, že mi něco uniklo.

Už zas mě nařkl jiným jménem. Jak já nesnesu, když si lidé dle libosti komolí mé jméno! Já přeci nejsem Evelin, jsem Ellen! Mám mu mé jméno snad napsat v čínském jazyce, aby to ten jeho mravenčí mozek pochopil? Tak moment? Má vůbec Erich mozek? Uchechtla jsem se nad svými myšlenkami a padouch halen v temném rouchu i nadále čekal na mou reakci.

,,Vládnu támhle tomu kameni za tebou, představ si to!" odsekla jsem mu s náznakem úsměvu a prstem ukázala za šedivý balvan, který se nacházel u zadního vchodu, kde jsme ještě před roky s bratry sedávali každý večer u ohně a pozorovali úplněk v celé jeho kráse. Pohlédla jsem Erichovi do jeho bledé, leč zjizvené tváře, ve které se odrážely emoce plné hněvu s pobavením zároveň. Snad ho má odpověď nenakrkla i když z jeho strany je to celkem jedno, to on naštval mě!

,,Nech si ten sarkasmus," odplivl si Erich s nechutí a já se jen zas a znovu ušklíbla. Ruce jsem současně skrčila směrem k sobě, rozevřela dlaně tak, abych mohla opět použít mou sílu země, ve snaze zaútočit, když v tom jsem odkudsi zvenčí pocítila další vlnu temné magie, která mezitím prostoupila zkrze mé tělo. Byl to stejný pocit, jako kdyby zkrze vás prolítl šíp s čerstvě nabroušeným ostřím na jeho konci. Píchlo mě u srdce, za které jsem se po momentě chytla.

,,Moc u té bitvy kecáte!" zaslechla jsem za mými zády další tajemný hlas, který patřil určitě dalšímu Temnému. Má magie Země opět utichla a vytratila se do éteru okolo nás. Jaká škoda! Mohl to být další fantastický útok! Problesklo mi hlavou a otočila jsem se k tajemnému čelem abych věděla, s kým dalším mám tu čest.

,,Egone! Kde ty ses tady vyloupl?" ozval se Erich za mými zády, zatímco se jeho temný kolega na moment zamračil a zkoumal Ericha zamyšleným pohledem.

,,Mě by spíš zajímalo, kde ses tady vzal ty. Doufám, žes neporušil naší dohodu?" zakřenil se na sekundu Egon a já neměla nejmenší tušení, o čem se ti dva mezi sebou bavili.

O jakou dohodu vůbec jde? Co mají ti dva v plánu? Mou mysl opět zahlcovaly otázky, na které znali odpověď pouze Temní, bohužel nebo bohudík? Temní přeci pocházejí kousek od pramene, kam se Celest chce vydat, chce snad sestra riskovat další nebezpeči, pokud překročíme jejich hranici?

Erich se na moment zamlčel, chvíli vypadal, jakoby hledal správná slova, zatímco Egon netrpělivě čekal na Erichovic odpověď. Já jsem mezi těma dvěma současně těkala pohledem ve vší snaze zjistit, o čem se ti dva vlastně dohadují.