Abducted [Z.M.]

getting drunk [15+]

,,Nemůžu za to, že seš tak blbá. Já tvou lásku, nebo jak to ty nazýváš, nechci. Chci, aby si mi zmizela ze života. Odstěhuj se do jinýho města, státu, klidně se zabij, ale prostě mi zmiz ze života." pronese pevným hlasem. Jeho prázdný pohled nasvědčuje tomu, že svá slova myslí naprosto vážně. Tak moc mi svými slovy nyní ublížil. Mé oči již nevydrží ten nápor slz a horké slzy stečou po mých tvářích.

,,Víš, i přes všechno špatný, co si v mém životě napáchal, si v mém životě dokázal udělat něco dobrého, užitečného... Dokázal si mi otevřít oči a ukázat mi, jak umí být život krutej..." svým hřbetem ruky otřu své mokré tváře, ačkoliv je to zbytečné, protože mi po nich stékají nové slzy. Pokusím se kolem Zayna projít, protože nedokážu nadále být v jeho přítomnosti, ale zastaví mě jeho ruka, která mě zachytí za mé zápěstí.

,,Už si mi toho řekl dost... Teď mě nech jít, abych mohla splnit tvoje přání a zmizet ti ze života. Snad tě to udělá šťastným. Měj se, Zayne." vymaním svou ruku z jeho sevření. Tak moc mě z téhle situace bolí u srdce. Po mých tvářích stéká velké množství slzy, které zapříčiňují mé rozmazané vidění.

Vkročím zpět do klubu a zamířím rovnou k baru. Potřebuju se opít - potřebuju zapít ten smutek. Potřebuju zapomenout - potřebuju dočasně zahojit své zlomené srdce. Tak moc to bolí, když vám někdo neopětuje vaše city a dává vám najevo nenávist, kterou k vám cítí. Bolí to. Opravdu moc.

Usadím se na barovou stoličku a své ruce složím na barový pult. ,,Tak co to bude, krásko? Něco na zlomené srdce?" pokusí se mě povzbudit barman svým milým úsměvem. ,,Je mi to jedno. Hlavně, ať to má vysokej obsah alkoholu." pronesu nezaujatě. ,,Náročnej den?" snaží se navázat konverzaci, zatímco začne připravovat můj drink.

,,Tak nějak." zašeptám vyhýbavě. ,,Vypadáš opravdu smutně. Copak se ti stalo?" zeptá se starostlivě. ,,Kromě zjištění, že jsem nicka, která nemůže být nikdy šťastná, tak vlastně nic." usměju se, ale je viditelné, že můj úsměv není upřímný. Klidně, ať si o mně ten barman myslí, že jsem depresivní puberťačka. Mně už je všechno naprosto ukradené.

,,Rozhodně nejsi nicka. Jsi osobnost. Každý z nás je osobnost. Já jsem třeba skvělý barman." vztyčí svou bradu. ,,Já jsem maximálně skvělá v tom, že se pokaždé zakoukám do nějakého pitomce." povzdechnu zklamaně. Věnuju mu svůj vděčný pohled, jakmile přede mě položí skleničku, obsahujíc tekutinu, která je zbarvená do zeleného odstínu.

,,Neopětovaná láska?" zeptá se opatrně. ,,Mhm, tak nějak... Mám ráda jednoho kluka, ale on mě ne. Nesnáší mě." povzdechnu, načež vypiju celý obsah skleničky najednou. Má tvář se zkřiví do divné grimasy, jakmile obsah skleničky skončí v mém žaludku. Tento drink měl opravdu zvláštní chuť - takovou hořko-sladkou. Ale chuť drinku nebyla až tak hrozná, proto si objednám další skleničku. Stejně se chci opít, takže mi nemusí záležet na tom, jaký alkohol budu mít - důležité je, abych se opila.

,,Nesnáší? A co si mu provedla?" zeptá se se zájmem. ,,Právě že nic. On mi vždycky ubližoval. Nikdo na světě mi neublížil tolik jako on. Pár minut zpátky mi úplně v klidu řekl, abych mu zmizela ze života. Že se můžu klidně zabít, ale hlavně, abych mu zmizela ze života..." uchechtnu se ironicky, abych skryla svůj smutek. Mé vidění se opět rozmazává, protože se do mých očí hrnou horké slzy.

,,V tom případě máš pravdu. Zakoukala ses do pitomce. Tohle ti může říct jen člověk bez citů. Být na tvém místě, tak na toho kluka kašlu a najdu si někoho, kdo ti za to bude stát." pokusí se mě povzbudit. Jemu se taková slova říkají snadno, když neví, jak se cítím. Jak mám najít někoho, kdo mi za to bude stát, když musím neustále myslet na Zayna? Možná splním jeho přání a zmizím z jeho života. Ale ani to mě nedonutí na něj zapomenout. Akorát na něj budu myslet ještě víc, protože mi bude scházet jeho přítomnost.