Christmas with Izzy

Vánoce..., po boji o vlajku a návštěvě bohů nejzáživnější den v Táboře polokrevných. Všichni táborníci odjeli ke svým smrtelným rodinám a já jsem tím pádem měla klid. S Cheironem ségrou jsme vystrojili hlavní budovu a šli ukrást satyrům nějaký pěkný jehličnan. Mašle, jmelí a moc, moc světýlek. A večer kakao u krbu. Ráno jsme se se ségrou probudily a u stromečku čekal Cheiron s tátou ( kdyby někdo nevěděl, můj táta je Poseidon).

Tohle krásné období bylo max do našich 10let. Pak Diovi něco hrklo v hlavě a každé Vánoce tátu někam posílal, aby nemohl být s námi. Za to jsem ho nenáviděla ještě víc. Ne k vůli sobě ale k vůli sestře. Bez táty už musela být takhle. Jo, přísahala jsem za to pomstu. Ale teď už k současnosti.

Jsem máma, manželka a zástupce Cheirona. Řekli by jste, že pro mě žádný problém ale i na mě je toho občas moc. Doufala jsem, že letos budou Vánoce v pohodě. Očividně, i když jsme měli s Jasonem doma jen moje dvojčata, jeho dvojčata a 6letou Ariu, muselo se něco pokazit. No ale o tom později. Teď jak vypadá můj klasický den a to praktiky i četně Vánoc...

Budík na 8:00. Probudím pusou Jasona, který se mě ještě snaží ukecat, ať zůstanu v posteli. Běžím do kuchyně a udělám kurňa hodně kafe. Hodím u zrcadla obličej na ksichtík a jdu dělat snídaně. Mezi tím se připlazí moje dvojčata a Jason. Vypijí mi skoro všechno kafe a většinou se vypaří na celý den ven. Já už nic nestíhám, a tak běžím na Olymp. Koná se každodenní hádka s Diem a mizím do tábora. Tam s Cheironem brnkneme Reyně, jestli vše OK. Dobrý ráno, no ne?

Dopoledne probírám s Cheironem věci ohledně tábora a občas mi volá  dcera z obchodu, který máme v ulicích New Yorku. Od dětství jsem chtěla být návrhářka oblečení. Tak proč to nezrealizovat?

Dám si oběd a pak se věnuji táborníkům, kteří se potřebují v něčem zdokonalit. K večeru zajdu nahoru za bohy, jestli nebude nějaká akcička. A je jedno, jestli chlastačka nebo nějaká výprava. Oboje lepší než můj každý den. Pak jdu domů. Nebydlím v táboře. Před lety mně a Jasonovi k výročí postavili baráko-palác. Je to nedaleko od tábora, takže to nemám daleko. Jason mi udělá večeři a já si jdu dát vanu. No a nakonec dobrou noc.

No a co jsem chtěla říct..., jednu noc jsem měla sen. Byly Vánoce ale tak otřesný, že je nepřeji nikomu zažít. Jako..., můj každodenní program byl fuč ale pak...

Probudila jsem se 24.12. a bylo nasněženo. A taky jsem zaspala, protože bylo skoro půl jedenácté. Vylítla jsem do kuchyně a tam si všichni spokojeně seděli.

,,Děláte si ze mě srandu?! Vy jste mě nevzbudili, proč?'' vyjela jsem a ani si neuvědomila, jak moc to bylo. Jo, vyděsila jsem celkem dost Ariu.

,,Klídek, mami. Cheiron volal, že skoro všichni už odjeli a Reyna problémy nemá. Máš si dát voraz a být s námi.'' divím se, že potom co jsem předvedla, měla Aria kuráž promluvit. Ale tak..., je to moje dcera. 

Byla jsem pořád dost vyjukaná ale sedla jsem si mezi děcka. Jason mi přinesl míchaná vajíčka a pusu na dobré ráno. Jo a taky kakao. Bez toho o Vánocích ani ránu. Pak jsme se ustrojili a šli se podívat do New Yorku za Jasonovou mamkou a taky za Percyho. Taky do mého obchodu a do nákupáku. Jo, s Ariou je to vždycky na dlouho.

Opravdový problém ale byl, když jsme se vrátili do tábora. Až moc ticho. Cheiron nikde a ani nikdo jiný. Dvojčata s Ariou jsem poslala na Olymp a my s Jasonem běželi k nám. Byla tam Piper a celá sedma, plus Nico. Piper ale nebyla v pořádku. Brečela.

,,Jasone!'' rozběhla se mu do náruče. Ani já, ani on jsme nic nechápali. Naštěstí tu byla docela klidná Annabeth. Ale mohla dřív říct Jasonovi, ať se posadí. Přeci jen ho chytat, je docela práce.