,,Když mi chceš pomoct řešit moje problémi,tak tě to stáhne.Stáhne tě to nadno jako jsem já už několik let.Ty jsi Luku člověk s radostí do života,ty jsi ten co má faninky obdarovávat opravdovým úsměvěm.Ale já jsem jen malinká černá tečička na zeměkouli,mě nikdo neřeší,protože pro nikoho nic neznamenám.Ale ty ano,ty seš srdce milionu faninek.Kdyby ty ses uzavřel do sebe,chtěl se zabít,nebo něco takovýho,oni by to bez tebe nepřežili,faninky,rodina,kamarádi,snažili by se ti pomoct.Ale kdybych já se uzavřela až tak že bych už fakt váhala nad tím jak se nejlíp zabít,tak nikomu nechybím.Ani by si nevšimli že jsem zmizela.Všichni by to beze mě přežili." Tekli mi postupně slzy jedna za druhou.Jen jsem popotáhla a sklonila hlavu.
,,Ale chyběla." Namítl šeptem.
,,Co?" Nechápala jsem ho.
,,Chyběla by jsi mě.Já bych tě postřádal.Bez tebe bych nemohl víst dál normální život." Jen jsem na něj hleděla a nic neříkala.Sledovala jsem jak slzy,které osvětloval měsíc stékali rychle dolů po jeho tvářích.Jeho oči byly zalité slzami.Díval se na mě.Snažil se mi dívat do očí.Ale já ten kontakt vždy přerušila.
,,To si jen namlouváš." Řekla jsem dívajíc se na jeho ruku která žmoulala kraj košile kterou jsem měla na sobě.
,,Ne,nenamlouvám." Stál si tvrdě za svím.Ale měl pravdu.On si nic nenamlouval.Na to byl až moc ke mě upřímný.Jedinej kdo si tady něco namlouval jsem byla já.
,,Promiň." Opět jsem se čelem opřela o kolena a brečela.Já mám snad nekonečné oční kanálky..
Cítila jak mě náhle objal.Bylo to až komické,jaký kousíček jsme měli od toho aby jsme spadli do jezera.Já jsem seděla,nohy jsem měla u těla,ruky jsem měla okolo noh,čelo opřené o kolena a vzlykala.Luke byl na kolenách,objímal mě,jeho hlavou jsem cítila jak se opřel o tu mou.
,,Řekni mi po pravdě.Kolikrát-kolikrát jsi přemýšlela o tom... že se zabiješ?" Říkal mi sekavě k uchu šeptem.
,,Pořád." Šeptla jsem.Silnějš mě objal a hluboce se nadechl.
,,Tak už nad tím nepřemýšlej." Šeptal,brečel ale ani se neopovážil mě pustit.
,,To nebude možný." Namítla jsem.
,,Bude.Postarám se o to." Jen zakroutil hlavou,byl zabořen do mého krku..
Má potenciál.Neváhala jsem ani minutu a rychle jsem ruce dala o kolo jeho hrudi,on si sedl a opřel se o sloupek(Takový to jak když máte to molo a na konci jsou takový jakoby dva špalky na každé straně),mě si posadil na klín,a já ho objímala okolo krku.
Pomalu jsem přestávala vzlykat,přestala nad vším přemýšlet.Jen jsem si užívala ten pocit,že jsem v jeho náručí.Cítila jsem z jeho kůže tu nádhernou vůni o které můžu říct že ji miluji.
Uklidňovalo mě jak mi dlaní přejížděl po mé ruce kterou jsem měla okolo jeho hrudě.Teď jsem mohla říct,že toto je ten lejlepší okamžik v mém životě...a nechci aby skončil.Nikdy..Cítila jsem jak jsem postupně se na nic nesoustředila,a ospalost nade mnou vyhrála.
Cítila jsem se pohodlně,kolíbaví pohyb,někdo mě nesl.Ale já byla stále lína na to se nějak pohnou,něco říct nebo jen otevřít oči.Věděla jsem že je to on.Položil mě.Slyšela jsem cvaknutí vypínače,pak se jen vedle mě prohnula postel.Zakryl mě i sebe.Byla jsem k němu otočená zády,on se ke mě přitáhl,jeho ruka byla přes můj bok a cítila jsem jeho dech na mém krku.
,,Kdybych tě měl ztratit,tak radši pro tebe zemřu.Bez tebe to nezvládnu." Říkal šeptem.Cítila jsem jak mě políbil na temeno hlavy.
Nemohla jsem to teď řešit,ani se mi nechtělo.V pohodě jsem zase usla..
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
With Love Mary-Sarah-Tommo :*
ČTEŠ
My Hard Life...(L.H.) - V KOREKCI
Fanfiction,,Každý jednou za život si projde něčím tak hrozným, že s tím chce skoncovat.Mě se to děje pokaždé když jsem šťastná..A jednou to až moc bolelo.''-Mary Claerová ,,Vymyslel jsem si nádhernou představu o budoucnosti s ní..Ale pak jednou odešla.Byla s...
