2.Část

2.2K 109 8
                                    


,,Ne, nic.. jen že.. zase sis na ně vzpomněla.'' Odvětila jsem na její prostou otázku s úsměvem jako by se nic nestalo.
 ,,Mary, já naprosto do detailu vím co si teď řekla o jednom z nejdokonalejších kluků!''  Podívala se na mě pohoršeně a já protočila oči. Doopravdy ji mám ráda, ale tohle má doopravdy zapotřebí? ,,Hele,dnes to ještě ignoruji,ale až budeme tam...''  Ani to nedořekla a její pohled mluvil za vše.
,,Budu mrtvá.Je mi to jasný.'' Dořekla jsem za ni s mírným uchechtnutím když vidím její zabijácký pohled .Přikývla mi na to, snažíc se zamaskovat úsměv který se ji vytvářel na tváři a tak radši vytáhla sluchátka při čemž jsem zopakovala její gesta.  Pokaždé když jsme někam jeli, nebo letěli, měli jsme ve zvyku si na celou cestu dát sluchátka. Dalo by se to nazvat naší rutinou? 

----

,,Ježíš,koukni se na toho kluka co se pokouší tomu chlápkovi předním dát kus zmrzliny na kšiltovku.'' Přerušila jsem její řeč když vedla žhavé téma na účet naší bývalé školy. Zkrátka nám naše rutina nevyšla. Podívala se směrem kterým jsem ukazovala a její nahněvání za to že jsem ji vyrušila, vystřídal smích. ,,Dívej,dívej.Už si ho jeho máma všimla.'' Řekla jsem rychle když se Vendy na mě chtěla podívat, znovu pohled vrátila na místo na které jsem poukazovala a ona se začala znovu hlasitě smát. Ani se jí nedivím.  Kluk zhruba v 8 letech držel lžičku se zmrzlinou nad čepicí pána před ním a zkoušel mu jí tam dát. Ale ta paní, podle úsudků jeho matka, si toho všimla. Zakřičela po něm ať toho nechá a jednu mu zezadu jemně vrazila. Chlapec neudržel lžičku a pustil ji pánovi přímo do klína.

Ten výraz je doopravdy k nezaplacení.

,, Konečně se něčemu směješ." Podotkla ještě Vendy s úšklebkem na mě sedajíc si normálně.
,,Viděla jsi mě se smát pořád?" Nadzvedla jsem obočí tázavě a snažila se aby se moje rty nevytvarovali do úšklebku.
 ,,Ne." Nechápavě odpověděla se zakroucením hlavy do záporu.
,,No tak vidíš." Přikývla jsem mírně hlavou s jemným uchechtnutím na což si Vendy jen povzdechla. Po asi zhruba 10 minutách co jsme jen tak klábosily, přišla letuška s tím, že budeme startovat, a tak jsem si já i Vendy vyndala sluchátka a navolila si písničku.
  Nejdřív hráli bubny, pak se přidala kytara a následně začal i zpěv. Zajímavý to cover.

  Hello there,
The angel from my nightmare,
The shadow in the background of the morgue.
The unsuspecting victim of darkness in the valley..

I Miss You. Ano od Blink182 , ale v coveru od 5sos. I když říkám jak je nesnáším, ale neříkala jsem že neposlouchám jejich hudbu. A až tak doslovně je nenenávidím.
Pak následovali různé písničky, Artic Monkeys, The Fray, dokonce i rap. Mám všeho chuť.

----

Cítila jsem jak se mnou někdo třese, nechtělo se mi vstávat a tak jsem toho dotyčného člověka nechala ať si to užije.

 ,,Au,sakra..'' Pošeptala jsem, sundala si sluchátka a chytila se za bolavé místo na hlavě, když jsem se praštila o okýnko. Musela se mnou tak usilovně třást?  
,,Promiň ,ale už budeme tady.'' Nadhodila krátkou konzervaci Vendy s omluvným výrazem a já ji to sežrala i s navijákem.

,,Jo, a za jak dlouho?'' Koukla jsem se na mobil, protože jsem si až teď uvědomila, že mi nehrálo nic ze sluchátek které jsem měla na ramenech.
,,Asi zhruba za 15 minut?'' A při otázce na mou otázku se usmála jak sluníčko.. Vím proč, ten důvod začíná na 5.. Ale řekněme že jsem to přehlédla.

----

,,A teď jdeme jak a kam?'' Zeptala se Vendy když si brala kufr z pásu a já byla ráda že jsme konečně pryč z toho letadla. Nedělalo mi to zrovna dvakrát dobře.
,,No..'' protahovala jsem to jak nejvíc jsem mohla a dokud jsem na něco nepřišla.
,,Půjdeme..nebo víš co?Kam chceš jít dřív?'' Obrátila jsem se na Vendy, s díky bohu tím, že ze mě nakonec aspoň něco srozumitelného vypadlo a k tomu jsem se ještě usmála. Její zeleno-hnědé oči se rozzářili a mě to bylo celkem jasný. Proč jsem někdy tak blbá.. Pomyslím si sama nad sebou a moje vědomí mě fackuje.
 ,,Za kluky?'' Zeptala se s nadějí v hlase. Jo, očekávala jsem správně. Nápad mi přišel, ještě to oznámit.
,,Nebude ti vadit kdyby jsme šli do hotelu jen bych si tam dala věci a pak šli za němi?'' Koukla jsem na ní prosebným pohledem jelikož ten kufr se mi fakt tahat nechtěl.
,,Tak jo..'' Přikývla. Chytly jsme si taxi a jeli do mého čtyř hvězdičkového hotelu. To sem zvědavá jak moc bude luxusní.

 ,,Dobrý den. Mám zde zarezervovaný pokoj.'' Pozdravila jsem mile vypadající holce o něco starší než já, krátké blond vlasy, tmavě hnědé oči. Usmála se celkem mile.
,,Dobrý den, tak mi prosím řekněte jméno..''Přejela oči k počítači.
,,Mary Claerová.''
,,Ano, mám vás tady,''  Usmála se vítězným úsměvem, koukla na obrazovku počítače soustředěně, otočila se na polici a hledala klíč. ,,Tady,'' podala mi klíč s číslem ,,Pokoj čísla 168.'' Že jí z toho velkého úsměvu nebolí pusa. 
,,Děkuji a  na shledanou.''  
,,Na shledanou.'' Dořekla a otočila se k dalšímu zákazníkovi který vypadal dosti netrpělivě. Vyšli jsme do druhého patra já konečně otevřela dveře naprosto připravena vidět můj 'nový byt'.

 ,,Páni..'' Řekli jsme zároveň. Bylo to dosti luxusní. Když jsem otevřela dveře tak přede mnou byl gauč otočený ke zdi s plazmovou televizí, spousta dekorací, prostě to vypadalo dokonale. Byly tam ještě dvoje dveře. Hádám jedny dveře jsou od koupelny a druhé dveře od pokoje. Vendy šla do dveří které ji byly blíž a já do druhých, našla jsem jednu velikánskou,ale doslova obří manželskou postel, naproti bylo okno skoro přes půlku zdi a já se chvástala pohledem na kus Sydney.
 ,,Máš dobrou koupelnu..'' Přišla s touhle větou do pokoje Vendy, ale ani to moc nedořekla když uviděla ten pokoj. ,,Hustý..'' Jediný co ze sebe dokázala dostat a její oči stále tikali mezi postelí a oknem.

,,Já se jdu kouknou na tu koupelnu.'' Kývla jsem na Vendy s úšklebkem. Sprchový kout, vana s vyhříváním, velká zrcadla, umyvadla.. Všechno sladěný do bílé a tmavě hnědé barvy, vcelku normální koupelna. Pokoj do bílo černé a obývák, jestli se tomu dá tak říkat, do fialovo-bílé. Proč mi to připomíná The Sims? Asi tím jak je tady všechno perfektní. Na snídaně,obědy i večeře budu chodit dolů. Zní to jako bych byla doma a měla být jen ve svým pokoji. Nikam jinam.  Další a další věci si zařazuji v hlavě do různých složek při čemž jdu zpět za Vendy do pokoje.
 ,,Jdeme?'' Vyhrkla Vendy s nedočkavostí hned co jsem otevřela dveře a až teď jsem si všimla, že je tu křeslo. ,,No,tak jo.. Já si vybalím až zítra. Stejně mám celý týden ještě klid.'' Povzdechla jsem si a Vendy  mi věnovala děkovný úsměv. Šlo na ní vidět že se na ně hodně těší. A to je uvidí podruhé v životě..

----

Taxíkem jsme dorazily k hezky vypadajícímu domku se zahradou, stále mě udivuje že jí dali svou adresu. Jak  to ta holka dokázala, to je mi záhadou.. Baráček sladěný do oranžové barvy, rámy oken hnědé. Nevypadá to moc na to, že by tam žili čtyři mladí kluci.

 ,,Ježíši počkej,  já ti s tím pomůžu..'' Řekla jsem Vendy, když jsem viděla jak pracně vytahuje svůj kufr z kufru taxíka. Neměla šanci. 
,,Okay.'' Společně jsme vytáhli ten převelice těžký kufr. To v tom nosí cihly? Teď fakt, on je hodně těžkej. Zaplatili jsme taxikářovi za odvoz a šli jsme už k bráně, když Vendy chtěla zazvonit. Chytla jsem jí za ruku, při čemž mi věnovala nechápavý, až vystrašený, pohled.
 ,,Nezapomeň mluvit Anglicky.'' Upomenu ji s nadzvednutým obočím, její tváře mírně zčervenají, přikývne a zazvoní.

 ,,Ano?'' Ozval se klučičí hlas a já nadzvedla obočí.
,,Ahoj Miku, tady Vendy s Mary-''
,,Jojo..Já vám zajdu otevřít proto že chytrálek Calum zamykal.'' Ani ne do minuty vyšel z vchodových dveří jeden z nich. Modrý džíny bílý tričko ,kudrnatý vlasy a oříškoví oči. Neměl přijít náhodou Mike? 

 ,,Ahoj!'' Usmála se svůdně Vendy zatímco kudrnatý Ashton odemykal branku a Vendy se o ni opřela.  ,,AAA!'' Křikla ještě před pádem a já i Ashton jsme se začali smát, jako kdyby jsme neviděli nic vtipnějšího. A možná to byla pravda.

*MW*

My Hard Life...(L.H.) - V KOREKCIKde žijí příběhy. Začni objevovat