Příběhy na dobrou noc

Eyeless Jack

,,Dobrý den, jmenuji se Mitch. A budu vám vyprávět svůj děsivý zážitek, který se mi přihodil a pořád mě to děsí. Nevěřím na paranormální nebo nadpřirozené jevy ale potom co ěm on navštívil, no nevím jestli je to vůbec člověk a kvůli tomu začínám trochu věřit na nadpřirozeno." Poté co jsem se nastěhoval ke svému odloučenému bratrovi Edwinovi do domu, jsem skončil s vybalováním. Líbilo se mi, že se Edwin se mnou po dlouhých 10 letech, byl jsem z toho šíleně nadšený. Týden se nic zajímavého v domě nedělo, vše bylo klidné a nic zvláštního se nestalo. Po týdnu jsem večer usnul ale kolem jedné hodiny v noci jsem uslyšel zašustění přicházející zvenčí. Myslel jsem si, že je to míval a tak jsem to ignoroval a snažil se usnout. Druhý den ráno jsem to řekl Edwinovi a on souhlasil, že také něco slyšel. Příští noc jsem slyšel otevření okna a hlasité žuchnutí, jako by něco lezlo do místnosti. Vstal jsem a rozhlížel se po místnost, ale nic jsem neviděl. Nakonec jsem si šel zase lehnout. Druhý den ráno upustil Edwinovi šálek kávy, když mě uviděl. Zajímalo mě co se děje a on mi ukázal zrcátko. Viděl jsem, že mám velkou ránu na levé tváři. Byl jsem převezen do nemocnice, kde mi doktor řekl že jsem musel být náměsíčný. Odhrnul mi košily a bylo tam něco, z čeho mi byla zima po celém těle.... Na mém těle byl zašitý řez, tam kde mám ledviny. ,,Musel si nějak přijít o ledvinu minulou noc Mitchi, vůbec nevím jak je to možné... víš o něčem?" Ale já příliš vyděšený abych něco řekl. Promiň Mitchi. Příští noc, byl můj zlomový bod. Okolo půl noci jsem se vzbudil a uviděl jsem něco opravdu děsivého. Zíral jsem tváří v tvář na tvora s černou kapucí a tmavě modrou maskou bez nosu a úst, díval se na mě dolů. Nejvíc mě děsilo, že neměl oči ale jen prázdné, černé důlky. Měl také na sobě černou kápi. Popadl jsem kameru na krbové římse a vyfotil ho. Po té co jsem ho vyfotil, se na mě vrhl a snažil se mi rozevřít hruď a dostat se do plic. Vzal na mě ten dráp, pravděpodobně to byl nůž. Zastavil jsem ho tím, že jsem mu kopal do tváře. Povedlo se mi dostat se z postele a vyběhnout z pokoje. Vyběhl jsme z bratrova domu, do noci. Utíkal jsem a nakonec jsem se ukryl v lese poblíž bratrova domu, zakopl o kámen a upadl do bezvědomí. Probral jsem se v nemocnici a můj lékař vstoupil do místnosti. A spustil: ,,Mitchi, mám pro tebe dobrou a špatnou zprávu. Dobrá zpráva je, že máš drobná zranění a tvoji rodiče tě vyzvednou." Povzdechl jsem si úlevou. ,,Špatná zpráva je, že váš bratr byl zabit. Je mi to líto." Moji rodiče mě vzali zpět do Edwinova domu, abych si vzal své věci. Při vstupu do pokoje jsem byl vyděšený. Ale zůstal jsem v klidu. Popadl jsem foťák a začal jsem koukat na fotky. Na fotce byla chodba vedoucí do pokoje a bylo tam Edwinovo tělo a něco leželo vedle něj. Netušil jsem co to bylo, a le našel jsem to v pokoji, Zvedl jsem to a podíval se co to je. Když jsem to uviděl zblízka, skoro jsem se pozvracel. Držel jsem svou ukradenou...... nedojedenou ledvinu, z kusy černé látky na ní.