Příběhy na dobrou noc

Zatopené metro

Když jsem se probudil, bylo tmavé deštivé ráno. Sešel jsem do kuchyně a otevřel ledničku s tím, že se nasnídám. Odebral jsem se do pokoje, kde jsem zjistil, že venku už neprší a tak jsem se rozhodl jít ven. Vydal jsem na hřiště, kde jsem potkal své kamarády. Bohužel na hřišti byla obrovská kalužina, a proto se na hřišti nedalo nic dělat. Napadlo nás, že by jsme mohli jít něco prozkoumat. Na kraji města je opuštěná stanice metra. Vydali jsme se tedy tam. Ze začátku se vše zdálo být v pořádku. Sešli jsme schody a ocitli se na stanici. Stanice měla jenom jeden východ a to ten, kterým jsme přišli. Trochu jsme se porozhlídli a zjistili, že na kolejích je 30 cm vody. Levá strana kolejí byla zasypaná a tak jsme se rozhodli jít v pravo. Čím hlouběji jsme šli tím tu bylo méně vody, až jsme došli ke křižovatce, kde žádná voda už nebyla. Bylo nás pět a tak jsme se rozhodli se rozdělit, dva půjdou vlevo, dva v pravo a jeden zůstane hlídat tady. Hlídat zůstal nejvíce vyděšený Peter. Já s Victorem jsme šli v pravo a Jake s Markem vlevo. S Peterem jsme se domluvili, že pokud do hodiny nevylezeme tak má zavolat policii. Vydal jsem se v pravo. Šli jsme dlouho a stále nic, ani jsem si nevšiml, že někde skončily koleje. Victor posvítil baterkou před sebe. Byla tam zatáčka do leva. Začal jsem mít takový divný pocit a Victor nevypadal taky úplně klidný. Opatrně jsme nakoukli za roh. V tu chvíli jsme oba strnuli. Na zemi leželo zakrvácené tělo Marka. Victor pomalu posunul baterku výš a ten pohled nikdy nezapomenu. Stálo tam něco obrovského a tmavého, mělo to dlouhé kostnaté končetiny, kterými drželo tělo Jakea. Doslova jsme běželi o život. Vždy jsem byl atleticky zdatnější než Victor a tak jsem mu utekl. Utíkal jsem dlouho, ale nezastavoval jsem. Zastavilo mě až naražení do policisty. Policista mě vyvedl ven, kde čekal Peter. ,,Byli jste pryč pět hodin" řekl objímajíc mě. Pět hodin? Byli jsme tam sotva třičtvrtě hodiny. ,,Kde jsou ostatní?" Zeptal se, když mě pustil a viděl, že jsem sám. ,,Mark a Jake se už nevrátí a co je s Victorem nevím." Odpověděl jsem mu a sklopil hlavu. Policisté nás odvezli domů. Těla Marka, Jakea a Victora se nikdy nenašli. Dnes už mi je třicet let, mám manželku a dvě děti. Ale co se tam tehdy stalo se nikdy nedozvím.