Harry Potter a Spomienky z Budúcnosti

V. Naš postrach Harry

V.

........."Víte, že když někdo má stejné zvíře, většinou to znamená, že jsou spřízněné duše?".............

Harry

                 V tu chvíli na něj vykulím očka. Cože to říkal?Odstúpim od Sala a, doslova, spadnem na zadok. To snáď nemyslí vážne. Pozriem sa na Sala, ktorý sa na mňa tiež pozerá zamyslene, ale v očiach sa mu odráža neha, ktorú som ešte u nikoho nevidel. Aspoň nie spôsobom, ktorým by tu nehu dával mne, tak ako práve teraz Sal. Jsem naprosto zmatený. A je to na mě asi hodně vidět a tak se ke mě Sal znova přiblíží. Lehne si vedle mě a jemně mě začne olizovat a tím mě tišit. Kdy i jemně vrní abych se rychleji uvolnil.Prekvapivo to pomáha. Ľahnem si k nemu a hlavu si položím na jeho krk. Zavriem svoje smaragdové očka a tíško pradiem. Vlastne, keď nad tým tak rozmýšľam, tak prečo nie? Ak by som ho za čas spoznal lepšie, tak by som tu s radosťou ostal. S touto myšlenkou u něj schoulený začnu usínat. Celá ta proměna a zvykání si na čtyři tlapy bylo namáhavé. Poslední co si pamatuju je jak cítím že se měním zpátky a pak už jen sladké snění.

                   Prebudím sa v mäkkej posteli. Pootvorím rozospaté očka a pozriem sa okolo. Zistím, že som zase v tej istej izbe v Salovom byte. Pousmejem sa keď si spomeniem čo sa vlastne stalo. Stále s úsměvem na tváři se začnu hrabat z vyhřáté postele. Když se chci postavit na nohy tak se mi podlomí a já s ránou přistanu na zemi a zmateně se rozhlížím co se stalo nohy mám totiž jako z rosolu. Uslyším spěšné kroky ke dveřím od pokoje kde se zrovna nacházím.Dvere sa otvoria a do vnútra vstúpi, no skôr sa vrúti, Salazar. Nechápavo sa naňho pozerám zo svojho miesta na podlahe.
"Ahoj, Sal. Koľko je hodín?" spýtam sa a stále ležím na zemi ako keby to bola tá najpohodlnejšia posteľ.

Sal se zarazí. Než mi opatrně odpoví.

"Je skoro poledne. Co děláš na zemi?" optá se stále trochu zmatený. "No jaksi jsem chtěl vstát a jít za tebou a Godrikem, ale jaksi mě moje nohy odmítly nést." řeknu bázlivě a juknu na něj zpod ofiny.

Pozerá sa na mňa ako keby som bol mimozemšťan, ktorý práve prišiel, prinajmenšom, z Jupitera.
"Prečo si ma nezavolal? Pomohol by som ti. Prečo sú všetci Chrabromilčania tak nezodpovedný?" povzdychne si, zoberie ma do náruče a odnesie do hlavnej klubovne kde na gauči sedí Richard.
"Ahoj. Čo čítaš?" spýtam sa keď ma Sal posadí pri Ricka.

Ten na mě jen mrkne a ukáže mi jednu stránku na které zrovna je. Až se zděsím, toho co uvidím. Na stránce je obrázek dvou mužů v dost neslušné poloze a je všechno vidět. Celý zblednu.

"No Richarde?!" řeknu šokovaně a zakryju si rukama obličej a odvrátím se.

"To tahle kniha existuje i za vaší doby?" šeptnu vykolejeně.

"A čo si čakal?" vyprskne smiechom Richard.
Moc dlho mu to ale nevydrží, pretože mu Sal tu knihu vytrhne a šmarí ho s ňou po hlave až Rick skončí na zemi.
"Au. To bolelo. Začo to bolo?" zaskučí.
Ledva zadržujem smiech. Ale patří mu to ani neví jaký šok mi tím uštědřil. Sice vím že se mi už nějakou dobu zamlouvají spíše osoby mužského pohlaví no nikdy jsem zatím úplně nepřemýšlel nad těmito věcmi až tak do detailu.

"To máš zato, že sa chováš tak nemravne! A to si opovažuješ hovoriť riaditeľ Bradavic!!" začne mu kázať Sal.
"Ale Sal. Veď je už veľký chlapec a trochu školenia mu neublíži," uškrnie sa Rick a ja sa zase celý červenám.
Akoby nestačilo, že som spriaznený so Salazarom, tak teraz mi bude dávať Richard Chrabromil sexuálnu výchovu. To keby vedeli u nás, tak je po Bradaviciach, lebo by sa tam Chrabromilčania prepadli pod zem. Trochu si odkašlu, abych je upozornil na svou osobu. V tu chvíli se na mě oba podívají. Celý červený se odhodlám k řeči.