Fucking good!

Teď je to jinak

Annie

,,Ahoj Noro!" Došla jsem do kostymérny a ona zrovna otevírala svůj kufřík se šminkama. Jen se na mě podívala a pak zase sklopila hlavu. ,,Děje se něco?" zeptala jsem se, když jsem k ní došla.

,,Vyhodili mě." zašeptala a měla v očích slzy.

,,Zlato, to ne..." Přitáhla jsem si jí k sobě a pevně jsem jí objala.

,,Vážně jsem si myslela, že už se mi povede." zakňourala a mě jí bylo šíleně líto. Pracovala tu dlouho a odváděla hrozně dobrou práci a oni jí teď prostě z ničeho nic vyhodí?! ,,Ale asi nejsem tak dobrá jako Loretta."

,,Jako kdo?" Odtáhla jsem si jí od sebe, ale jen na délku paží. Kývla hlavou doprava a tam seděla jedna žena. Blondýna, vysoká a prsatá. Proč vždycky holky s kozama dostanou práci, kterou si umanou? Proč asi Annie. ,,Prosimtě, na to ani nemysli." Mávla jsem rukou a Nora si vzala svůj kufřík do rukou a šla pryč. ,,Viděla jsi jí pořádně? Může ti bejt jasný proč tu práci dostala zlato."

,,Zlato?" Uslyšela jsem nějaký mužský hlas. Hned jsem se podívala před sebe a zastavila jsem se, jelikož se zastavila i Nora. Obě jsme koukali na vysokého a šíleně krásnýho chlapa před náma. ,,Zlato ti můžu říkat jenom já holčičko." usmál se na Noru a pak jí obejmul. Ta se uchechtla a zavěsila se mu za krk.

,,Johne, tohle je moje spolubydlící." Ukázala na mě a já nasadila nezájem-chlape-ale-jsi-sexy pohled. Ale on se i přes to usmíval. Podal mi ruku, přivřela jsem oči a nakonec jsem si s ním potřásla, i když to on udělat nechtěl. Zvednul jí a na její hřbet mě jemně políbil. Co je to za muže?! Gentlemani ještě existují a nebo je z jiného světa?

,,Annie Legbertová." Vyšlo ze mě mezi tím co jsem pozorovala jeho rty. Nora se musela určitě tlumit aby nevybuchla smíchy.

,,Johnathan Higgins. Rád tě poznávám." Zvedl jeden koutek pusy a já umírala nad tak skvělou představou. Byl vážně krásný, byl blond a byl více než urostlý. Na sobě měl koženou bundu, rozeplou a pod ní rudý tričko. Měl brýle zaháklý na tričku a džíny s páskem. Nikdy bych neřekla jak úžasně může červená chlapovi slušet.

,,Můj bratr." řekla Nora a já na ní vykulila oči.

,,Ty máš bratra? Nikdy jsi se nezmínila." Divila jsem se. Nikdy o nikom jménem John nemluvila a ani já ani Nicol jsme netušili že má tak pohledného bratra. Hned mě přešla chuť, je to její brácha, nikdy!

,,Noro!" zakřičel někdo a já hned co slyšela ten hlas, jsem ztuhla.

Adam!

,,Adame, děje se něco?" zeptala se Nora a přešla k němu.

,,Ty tu končíš? Nic jsi mi neřekla?" Vypadal naštvaně. Adam, už jsem si myslela že ho neuvidím a konečně jsem ho potkala, za dnešek poprvé. Cítila jsem ale na sobě pohled Johnathana. Od Adama jsem se ale neodtrhla.

,,To je tak úžasnej, že na něj zíráš bez přestávky?" zeptal se najednou a já po něm vrhla pohled. Věděla jsem že mluví o Adamovi a právě proto mě to překvapilo. To to na mě bylo tak hodně vidět?

,,Co?! Já nezírám!" Protočila jsem oči a snažila jsem se koukat jinam. Blbec jeden, ale tak moc sexy blbec! ,,Je vidět jak mě pozoruješ, když víš kam koukám." Vrátila jsem mu to.

,,Máš pravdu, koukal jsem na tebe, ale překvapilo mě že civíš na něj." Podíval se na Adama hned zase na mě. Musela jsem mít zakloněnou hlavu abych mu viděla do očí, až tak byl vysoký.

,,Měla bych snad koukat na tebe?" usmála jsem se ale on zvážněl když jsem se konečně odvážila podívat se mu do těch modrých a hlubokých očí.

,,Nebyl bych proti." zašeptal a já se cítila jako kdybych od něj nemohla odtrhnout pohled.

,,Johne, jdeme?" křikla Nora a odcházela od Adama. Mávla na Johna, ten si mě přestal prohlížet a odešel.

,,Sbohem." řekla jsem jeho směrem.

,,Neboj. Ještě se uvidíme Annie." Mrknul na mě a já se začala bát. Jak si může být tak jistý tím že se ještě potkáme? Možná ve frontě na kafe.

O tři roky později

,,Už mě prostě nebavíš!" křikla jsem na Olivera. ,,A už mi nevolej, neesemeskuj a ani mě jinak nekontaktuj!" Protočila jsem oči, otočila jsem se a odešla.

Oliver, kluk na další noc. Už jsem s ním spala skoro měsíc a opravdu mě přestával bavit. Od TÝ doby jsem na chlapy po nějakým čase alergická.

Teď jsem jiná, jsem horší. Před třema rokama jsem ještě dělala u toho kreténa Fredericka, nosila mu kafe a dělala mu paničku, ale to se hned po schůzce s mým tátou změnilo. Oznámil mi že se vydává na cesty, nechává herectví a dává se na cestu kolem světa. Šíleně mě zklamal a od tý doby jsem s ním nepromluvila. Jen když šlo o Dennyho, brášku. Je mu šest a je to ten nejlepší chlapík na světě.

Mámu jsem vídala častěji, což mě nijak neuspokojovalo. Byla ještě horší jak já. A Denny ani nebyl její. Táta si ho adoptoval když byl v Japonsku, a když se s nim před dvěma rokama vrátil sem, většinou jsem ho hlídala.

Teď je mi hrozných 24 let a jediný čeho jsem dosáhla je práce. Odešla jsem z místa asistentky a chytla jsem se jako učitelka. Učím biologii a matematiku, na gymplu. Ani nevím jak se mi to povedlo, ale vím že hlavním důvodem toho že jsem odešla byl Adam. Udělal něco, co mě k tomu přinutilo a za to jsem mu ještě nikdy nepoděkovala a popravdě jsem mu za nic z toho co mi udělal ještě ani nedala pořádnou facku. 

Na to že jsem teď šla jenom v tílku byla docela zima a tak jsem si vzala koženou bundu a přidala do kroku. Bylo docela pozdě večer a proto tu moc lidí nebylo. Strach jsem neměla, už mi bylo tak nějak jedno co se stane, ale i tak jsem to vzala rušnější ulicí. Mířila jsem ke mě do bytu, ale měla jsem chuť na alkohol a přesně v tu chvíli jsem viděla ten bar. Zastavila jsem se a sledovala světla rotující za dveřma. Vzala jsem do ruky telefon a vytočila Noru.

,,Ahoj." Pozdravila vesele.

,,Ahoj, vím že asi něco máš ale já mám něco co nesmíš zmeškat. Ty i Nicol za deset minut na rohu desátý." Zavěsila jsem, ušklíbla jsem se a vyrazila směr-bar!

Tak nám Annie trochu zdivočela, po čase se dozvíte proč a proč za to může zrovna Adam.. ;) :D Tak doufám že jste aspon trochu napjatý :D Na obrázku Adam :)*