Blackův syn |HP FF|❌

Prolog

Na nástupišti 9¾ to jako každého prvního září neskutečně žilo.

Sirius Black pozoroval před sebou kráčející rodinku. Jeho rodinku, pomyslel si s pýchou v srdci. Nemohl uvěřit tomu, že jeho prvorozený syn Lynx oslavil už jedenácté narozeniny a vydával se na svou první cestu do Bradavic. Navíc nastupoval do ročníku se synem Lily a Jamese, Harrym. Nechtěl si ani představovat, jaké žertíky budou spolu ti dva provádět. Byli od malička nejlepšími přáteli a on tušil, že profesorce Minnie určitě pořádně zatopí pod kotlem a každý týden jim z Bradavic budou létat sovy s dopisy, co ti jejich lotři zase provedli.

Zasmál se této představě nahlas, až se několik čarodějů po něm ohlédlo.

Lynx před sebou statečně tlačil vozík se zavazadly a cosi si povídal se svými mladšími sestrami-dvojčaty, které měly do Bradavic nastoupit až další rok, stejně jako mladší syn manželů Potterových.

Začal se rozhlížet po nástupišti, hledal svého nejlepšího přítele a jeho rodinu, a mezitím propletl prsty se svou krásnou manželkou.

Kitty Kat. Katie. Rose. Jeho manželka. Paní Blacková.

Přišlo mu, že s každým rokem je stále krásnější. Zrála jako víno. Stala se jednou z nejúspěšnějších bystrozorek historie Spojeného království a on na ni byl nesmírně pyšný. Miloval ji. Ukázala mu, co to znamená mít rodinu. Co to znamená být šťastný. Co je vlastně podstatou lásky.

Kráčeli společně po zaplněném nástupišti, když v tu uviděl Dvanácteráka. Chystal se mu volnou rukou zamávat, jenomže ucítil, že ruka jeho manželky náhle čím dál více chladne. Pohlédl na ni vystrašeně a povšiml si, že začíná čím dál více blednout.

„Rosie, co je s tebou?" zastoupil jí cestu a chytil za mizející ramena. „Katie, Katie?!" vlak zahoukal na odjezd, ale to mu bylo v tu chvíli jedno. Co se tu u všech Merlinových vousů dělo? Rozhlédl se po nástupišti, ale to zmizelo. Zůstal tu jen on a jeho žena.

Rozplývající se Kate se na něj smutně pousmála a položila mu ruku na tvář. „Siriusi, vždyť přece víš, že jsem mrtvá," jemně mu palcem přejela po tváři, v očích se jí leskly slzy. „Je mi to líto, Siriusi. Dál tě Smrt nepustí," řekla a rozplývala se jako pára nad kotlíkem. ,,Miluji tě."

„Nenene," zavrtěl hlavou, do očí se mu nahrnuly slzy a pokusil se ji sevřít v náručí, aby mu nikam neodplynula. „Kate...Katie, vrať se... prosím," poslední slovo vyřkl se zavzlykáním. Kolena se mu podlomila a on poklesl.

Zůstal tu sám. Dočista sám.

***

|říjen 1991|

Sirius Black se probudil s vlhkýma očima uprostřed noci v temné cele azkabanského vězení. Protřel si oči, ale stále se mu chtělo brečet. Musel se dát rychle dohromady. Nechtěl, aby to mozkomorové vycítili a začali na jeho utrpení hodovat. Pořádně popotáhl a kamenem, co měl položený vedle matrace, vryl do zdi další čárku.

Dělal to takto pokaždé, když se probudil.

Byla mu zima. Nejspíše se dostal během spánku opět na pokraj smrti, proto se mu Katie zjevila v jeho snu. V poslední době se to stávalo často.  Schoulil se do klubíčka a kolena si přitáhl k obličeji. Aby zaplašil všechny chmury, začal si v hlavě opakovat svou mantru, díky které se mu ještě povedlo nezešílet.

Jmenuji se Sirius Orion Black III. a jsem nevinný. Jmenuji se Sirius Black a venku na mě čeká můj syn. Jmenuji se Sirius Black a venku na mě čeká můj kmotřenec. Jsem nevinný, jsem nevinný, jsem...