Blackův syn |HP FF|❌

|5. kapitola|

V případě Zachariáše Smitha se můj šestý smysl nezmýlil. Přestože Leovi nasliboval pomalu veškeré jmění potomků Helgy z Mrzimoru, zcela začal zneužívat dobroty mého miloučkého bratříčka a už téměř dva měsíce do školy sám neudělal zhola nic. Většinou jsem ho vidíval, jak se poflakuje po bradavických pozemcích, létá na vypůjčeném koštěti a slízává smetanu za skvěle vypracované úkoly.

Štval mě s každým dnem čím dál tím víc.

Když se říjen chýlil ke konci a nastal Předvečer Všech svatých, šel jsem zrovna z knihovny společně s Blaisem, kterému jsem chtěl ukázat jednu skvělou knihu o bylinkářství, ne však z důvodu, že bych mu chtěl dávat lekci z tohoto předmětu. Někdo tam totiž načmáral nějaké klevety týkající se školníka Filche a jeho údajného motáctví, o což jsem se nemohl nepodělit.

Zrovna jsme se čemusi smáli, když v tu si to naproti nám vykračoval jako páv Zachariáš. Od Lea jsem věděl, že mu profesorka McGonagallová právě toho dne napařila trestnou esej, když jej nachytala, jak opisuje při testu od brášky. Měl to odevzdat do zahájení hostiny, ale vsadil bych vskutku přeplněný trezor rodu Blacků, že to zase někdo dělal za něj. A dokonce jsem i věděl kdo.

Zrychlil jsem krok a zastoupil mu cestu.

„Co si jako myslíš, že děláš, ty hnusnej zmijozelskej?" zavrčel na mě ihned.

„Nemáš náhodou dělat úkol navíc od profesorky McGonagallové?" optal jsem se a v kapse hábitu nachmatal hůlku. „Leo říkal, že..."

„Co je ti do toho? Ross říkal, že je to jeho chyba, kdyby mi ty správný odpovědi posunul o kousek doleva, tak by si toho nevšimla, takže jsem mu navrhl, že, aby to odčinil, může-" slétlo se to tak rychle, že než se Zachary nadál, byl přitlačen ke zdi a do obličeje mu mířila dvojice hůlek. „C-co t-to d-děláte? Ř-řeknu t-t-o p-pre-f-fektovi!"

„Jestli nechceš, aby to byla poslední věc, co ve svým životě uděláš, doporučuji ti poslouchat tady Lynxe," zašklebil se na něj Blaise. „My možná za tohle vyfasujeme školní trest, jestli nás někdo nachytá, ale ty skončíš...," ukazováčkem levé ruky mu naznačil podříznutí hrdla.

„Díky, Blasei," usmál jsem se na svého kamaráda a obrátil pozornost opět na Smitha, který vypadal, že si každou chvíli uleví do kalhot. „Teď mě dobře poslouchej, ještě jednou jedinkrát se dozvím, že Leon za tebe vypracovává úkoly, že zneužíváš jeho dobroty, že si snad dovoluješ o něm tvrdit, že tvá neschopnost je jeho vina, tak ti přísahám, že prokleji do třetího pokolení, rozumíš mi?"

„B-bl-lafuješ!" vyhrkl Zachariáš, který se úplně rozklepal. „J-jsi j-jen o-o r-rok v-výš, nic t-tak-kov-véh-ho ješ-ště u-umět ne-nemůžeš.

„Být tebou bych ho příliš neštval, ty malej zmetku," vložil se do toho Blaise, který si nastalou situaci užíval plnými doušky. „Než jeho otce vsadili do lochu, naučil Blacka mnoho kleteb. A to včetně té, díky které skončil v Azkabanu. Víš, co se našlo jen z Pettigrewa, že jo? Jen...malý...prst," začal se chechtat, když ze Zacharyho obličeje vymizela zcela barva.

„Takže doufám, že jsme si rozuměli," nepřestával jsem na něj mířit hůlkou. „Ještě jednou se dozvím, že Leona využíváš, a následky budou katastrofické, kapišto?"

Zachariáš všechno odkýval, tvářil se, jak kdyby zrovna spatřil smrtonoše, který mu zvěstoval smrt. Já a Blaise se o krok od něj ustoupili a ten parchant se dal ihned na útěk, jen se za ním prášilo. Plácli jsme si, schovali hůlky a začali se na celé kolo smát.

„U Merlinových vousů, já fakt nemůžu uvěřit, že fakt někteří žerou to, že tě tvůj fotřík naučil nějakou černou magii. Vždyť si ho ani nemůžeš pamatovat, byl jsi ještě malý capart, když ho zavřeli do Azkabanu," utíral si Blaise slzy smíchu.