The Briony Mandrake

2. Kouzlo

Brada mu spadla na hruď, jak mu po zarudlých tvářích stékaly tiché slzy. Hermiona položila jemnou ruku na rameno svého přítele a mateřsky ho stiskla.

„Rozumím."

Přešla na druhou stranu místnosti, ztracená v myšlenkách. Uplynuly tiché okamžiky, v nichž Hermiona zvažovala všechna pro a proti toho, co se právě chystají udělat. Zápory samozřejmě převažovaly nad klady, ale Hermiona při pohledu na ztrápený Nevillův obličej, věděla, co odpoví.

„Zapomeneme, co se stalo?" řekla Hermiona a ohlédla se přes rameno, aby se podívala na Nevilla.

„Ne," řekl, Neville pevně. „Provedl jsem výzkum v omezené části a odstranil se pouze pocit či fyzická připomínka. Nic jiného nezmizelo. Můžeš si pamatovat špatné věci, ale bez emocí nebo úzkosti."

Znělo to dobře. Znělo to tak úžasně, že tomu Hermiona nemohla uvěřit. Ale ona už s tím souhlasila, že? Jen tím, že se setkala s Nevillem, věděla, že souhlasila.

„Co si vybereš?" Zeptala se Hermiona a pohlédla na svého přítele. Neville, vypadal trochu nervózně, když promluvil. „Myslím, než to dáš svým rodičům."

„Mám o válce opravdu živé noční můry," vysvětlil, Neville plachým pokrčením ramen. „Nepřestanou bez ohledu na to, co udělám nebo jaké lektvary si vezmu."

„Jsou opravdu tak hrozné?"

„Jo," jeho oči se opět leskly. „Jsou."

Hermiona přikývla, neschopna říct víc. Pochopila, proč chce, Neville tento útěk. Nejen proto, aby pomohl svým rodičům setřást jejich démony, ale zároveň aby pomohl i sám sobě.

„Co si vybereš ty, Hermiono?"

Hermiona se na okamžik zamyslela a v duchu přešla k napětí, které cítila při hlasitých zvucích. Strach, když uslyšela jméno „Bellatrix". Ale ty bledly ve srovnání s bolestí, kterou cítila, když žila bez svých nejlepších přátel. Staly se prubířským kamenem bezpečí a lásky. Bez nich a s rodiči, kteří na ni byli stále naštvaní kvůli úpravám mysli, se cítila pozoruhodně osamělá.

Ale jak získat své přátele zpět? Jediné, co ji napadlo, bylo vrátit se k dívce, kterou byla před válkou. Před Ronovým opuštěním. Chytrá, odhodlaná dívka s velkým srdcem a sklonem k odpuštění. Dívka, která cítila všechno – dobré i špatné.

„Já... já chci znovu cítit," řekla rozpačitě a najednou se styděla, že o tom zrovna ze všech lidí musí mluvit s Nevillem. „Konkrétně romantické city k Ronovi. Od války jsem... tyhle části ve mně vypnula. Chci je zpátky."

Chci, aby se dotkl mého těla a abych necítila odpor. Chci ho políbit a necítit se znechuceně. Až budeme zase spolu, budeme zase všichni přátelé. Bude to jako předtím. Všechno se vrátí zpět, do starých kolejí.

Neville, náhle vstal, přitáhl si mandragoru k sobě a utrhnul dva největší listy na temeni hlavy. Trochu zabručela, než se opět zkroutila a znovu usnula v Nevillově náručí. Hermioně se ulevilo, když viděla, že jí trhání listů neublížilo.

„Jeden pro tebe, jeden pro mě," řekl, Neville a vložil mandragoru zpátky do své školní brašny. Spokojeně dřímala a nevydávala žádný hluk.

Neville, vstal a podal list Hermioně. Vzala ho mezi roztřesené prsty a řekla tiché „děkuji."

„Pamatuješ si to kouzlo?" tázavě se na ni Neville otočil.