The Briony Mandrake

2. Kouzlo

2. kapitola - Kouzlo

Po večerce se Hermiona s Nevillem domluvili, že se setkají na dívčích záchodcích druhého ročníku. Naslouchali sebemenšímu zvuku, aby se ujistili, že nikdo není poblíž. Naštěstí byla prostorná místnost tichá a oni ponecháni svému vlastnímu osudu. Dokonce i Uršula byla touto dobou v lázni prefekta, místo toho, aby sledovala Hermionu a Neville jak kují pikle.

Celý den byla Hermiona nesoustředěná a to natolik, že pokazila jednoduchý lektvar, díky čemuž její kolej ztratila pět bodů, své profesorce na Přeměňování odevzdala pergament do Věštění z čísel a téměř dvakrát po sobě vešla do stejné skupiny prvňáčků.

Přemýšlela nad tím, co jí řekl, Neville a ve svých slabších chvilkách si uvědomila, že je to vlastně lákavé co jí nabízí. Nabízel ji čistý štít, život bez zátěže. Slibnou budoucnost. A přesto ji v tom něco bránilo.

„Tak že jestli teda tomu správně rozumím," řekla Hermiona a podívala se na spící mandragoru mezi nimi. Byla cítit zeminou a mokrým dřevem. „Když spolkneme tento list a vyslovíme toto kouzlo, budeme se moci zbavit jakéhokoli citového zmatku, který nechceme?"

„Ano," přikývl, Neville a jeho hlas se ozýval po celé místnosti. „Ale jen toho jednoho."

„A tato naše část se vloží do toho našeho dvojníka?"

„Je to tak?"

„A poté prostě zmizí? Neublíží jim to? Jsi si jistý?"

Neville, přikývl.

„A k tomu potřebujeme jeden druhého, protože sesílatel nemůže na sebe vrhnout ono kouzlo?"

„Správně."

Hermiona měla pocit, že ji srdce vyskočí z hrudi a měla potřebu něco dělat. Najednou nedokázala jen tak sedět naproti Nevillovi se zkříženýma nohama.

Přitiskla čelo na kamennou zeď, zavřela oči a snažila se zastavit tok myšlenek. Věděla, že to, co Neville navrhuje, je špatné. Přesto ale, nebylo to lákavé, vymazat ze sebe, co se jí na sobě nelíbilo? Mělo to vůbec nějaký smysl?

A přesto, odkud se vzala tato potřeba? Tato naléhavost, která vycházela z Nevilla? Otočila se a zvědavě na něho pohlédla.

„Neville, proč jsi tak... neoblomný? To nejsi ty."

„Od války jsem se hodně změnil."

„Já vím," přikývla Hermiona. „Ale stejně..."

Neville, pohlédl na mandragoru, která spala v jeho rukou a než ho mohla Hermiona pobídnout aby pokračoval, jeho oči se zalily slzami. Když se na ní podíval, jeho oči se leskly ve světle svíček.

„Moji rodiče." Hlas měl přiškrcený. „Nejdřív to musím vyzkoušet, než jim to přinesu."

Najednou to Hermioně dávalo všechno smysl. Neville, to nedělal pro sebe – dělal to pro své rodiče. Jeho rodiče, kteří přišli o rozum kvůli hrůzám temné magie a mučení Bellatrix. Jeho rodiče měli nesčetné množství démonů, kterých by se pravděpodobně rádi zbavili. Hermioniny oči se zalili slzami, když si uvědomila, že Neville, to chce nejdřív vyzkoušet sám na sobě a stane se vlastně pokusným králíkem.

„Jestli to půjde do kytek nebo to prostě nebude fungovat, já jen... já jim prostě nechci dávat naději, pokud jim nebudu moc pomoc," vysvětlil, Neville hlasem plným emocí. „Já sám sobě nechci dávat naději."