Zettwing III. - Cesta do neznáma✓|²⁰²¹

/12.- Zrnka pravdy/

Pohled Celest

,,Ale Jano, to je přeci nesmysl, vždyť nemůžeš mít vidiny z minulosti z dob, kdy jsi ani nebyla na světě," řekla s naprostým klidem Nella své kamarádce Janě. Obě seděly u malého, dřevěného stolku v naší knihovně a vedly zvláštní debatu, které jsem upřímně moc nerozuměla, ale sem tam občas naslouchala.

,,Jo? A jak mi tedy vysvětlíš ta znaménka a kouzla elementů, nějak jsme na svět přijít musely, no ne?" odvětila Jana a pohlédla zpět na Nellu, která se jen nemile zakřenila.

,,Jistě. Všechno má své vysvětlení, ale to chceš věřit vidinám? Mě se také občas něco takového zdá, už jsem se ptala i mé matky, ale ta o tom nechce slyšet ani slovo," přiznala se po chvilce Nella a celou dobu během konverzace zbrkle máchala rukama okolo sebe snažíc se tvářit moudře a důležitě. Michael, jakoby najednou stratil řeč, celou dobu se k tématu ani nevyjádřil, pořád mu na tváři hrál blažený úsměv a bezstarostně do svých úst cpal jednu sladkost za druhou, které nám matka připravila k čaji jako pohoštění.

,,Bráško, ty ani nedutáš, za dobu, co jsme dorazili, jsi neřekl ani slovo. Něco se snad děje?" povšimla si Jana po chvilce Michalovic výrazu ve tváři a starostlivě k němu vzhlédla. On místo odpovědi pouze vydechl a rukou si prohrábl jeho krátký sestřih.

,,Nevím, co bych k tomu měl říct," zalhal po sekundě Michal, ale Janě se to i tak nezdálo nebo se tak alespoň tvářila.

,,Neříkej, že se tobě nic takového neděje," procedila Nella nevěřícně zkrze zuby, zatímco si lehce usrkla ovocný čaj z Ellenina oblíbeného hrnku s motivem květin. Kdyby jen sestra věděla, že matka opět spletla hrníčky, neměla by radost. Vždyť světle zelený hrníček s fialovými květy se žlutými středy je přeci Ellenin oblíbený. A vůbec? Kde je vlastně Ellen?

,,Mám za předka pravého nacistu," přiznal se po chvilce Janin bratr a na moment se spokojeně zasnil. Muselo to pro něj být příjemné zjištění, neboť se o historii zajímá od šesté třídy, alespoň co vím od jeho sestry.

,,No a?" odvětila Nella ledabyle.

,,Muž mé babičky třeba pocházel ze sudet.. ze které části, to jsem nezjišťovala, ale po válce ho prý odtamtud někdo tajemný vyhnal, odcestoval do Ameriky a odsud se již nevrátil," pronesla s vážností Nella a Michael jen poraženecky sklopil pohled někam pod stůl.

,,Vím, že se to k tématu moc nehodí, ale neviděl někdo z vás Ellen?" otázala jsem se po sekundě a každý ke mě přesunul své pohledy.

,,Neviděla jsem ji od té doby, co jste dorazili," dodala jsem a v mé tváři se odrážely prvotní pocity strachu.

,,Třeba se šla určitě jen projít. Je to horká hlava, vždyť ji znáš," usmála se na mě Nella po vteřině, ale já ji moc nevěřila. Ellen se vždycky ohlašovala, když odcházela z domu, ale dnes ne, což bylo poněkud zvláštní.

,,Půjdu ji hledat," odvětila jsem prostě a zbytek skupinky jen směle pokrčil rameny na souhlas a bez jakýchkoli obtíží i nadále pokračovali v konverzaci, kterou doteď vedli.

Ve snaze najít Ellen jsem zmateně procházela bytem a v duchu uvažovala, kam se asi tak mohla vytratit. Vždyť Cetviny nebyly zas tak velké nebo se mýlím?

Vešla jsem po momentě na chodbu, ve které jsem musela opatrně našlapovat přes boty naší návštěvy a po schodech dolů jsem se vydala na balkon. Balkonové dveře zůstaly lehce pootevřené.

Vždyť matka dnes na balkoně nebyla nebo ano? Pomyslela jsem si v duchu, zatímco jsem opatrně překročila dřevěný práh u dveří a než jsem se nadála, stála jsem oběma nohama na dřevěných parketech našeho balkónu. Jednou rukou jsem si před ostrým sluncem udělala stínítko a zbrklým pohledem hledala mou sestru, která se opírala o dřevěné zábradlí a nepřítomně hleděla do tichého údolí před námi.