The Briony Mandrake

1. Mandragora

Stále měla jizvy z války, i když ne všechny byli na první pohled vidět.

„To je úžasné," řekla Hermiona upřímně. „Ale proč mi ji ukazuješ? Profesorka Prýtová by byla určitě lepší člověk, kterému by ses mohl pochlubit. Nebo dokonce ředitel Snape."

Navzdory všemu, čím si prošli, se Neville, při druhém jméně ušklíbl. Rychle zavrtěl hlavou.

„Ne, chci zkusit jeden experiment," vysvětlil jí, Neville. „Takový, který by nikdy nedovolili. A potřebuji, abys mi pomohla; jsi jediná, které věřím."

„A proč si myslíš, že bych šla proti školnímu řádu?" zeptala se Hermiona a naštvaně naklonila hlavu. „Koneckonců, letos jsem primuska."

„Také jsi ale ta dívka, která ve svém druhém ročníku připravila bezchybný Mnoholičný lektvar," Neville ji připomněl. „A protože to je něco, co pomůže nám oběma."

Volnou rukou Neville, začal opět lovit ve své brašně, než vytáhnul velkou, světle, zelenou knihu. Hermiona na ni letmo pohlédla - „Vzácné využití v bylinkářství". Hermiona tuto knihu už u Nevilla viděla. Byla to kniha ze soukromé knihovny jeho babičky. Poslala mu ji na jeho poslední školní rok, jelikož věděla, že si ke svému hlavnímu studiu vybral bylinkářství.

„Podívej se na tohle," řekl, Neville vzrušeně, otevřel knihu a ukázal špinavým prstem na stránku. Hermiona se podívala, kam ukazoval, a její tmavé oči rychle poletovaly po stránce sem a tam.

Mandragora Bryoni se oproti svému bratranci Mandragory liší svým tichým tónem a způsobu využití. Zatímco Mandragora se tradičně využívá v lektvarech a v pastách, Mandragora Bryoni se používá výhradně v kouzlech.

Nejběžnějším z nich je kouzlo Geminus neboli „dvojník". Toto kouzlo umožňuje sesílateli vytvořit fyzického dvojníka. Přijímá fyzickou nebo mentální vlastnost, kterou sesílatel považuje za nežádoucí, a přenese ji do fyzického dvojníka.

„Počkej," řekla Hermiona tiše, než vzhlédla k Nevillovi. „Můžeš si vzít něco, co se ti na sobě nelíbí, a dát to do toho svého dvojníka?"

„Přesně tak," přikývl, Neville dychtivě. „Pomysli na to, Hermiono. Všechny jizvy, které máme po bitvě. Veškerý strach, který cítíme, když někdo mluví příliš hlasitě? To jak ti buší srdce, když slyšíš náhlé zvuky? Důvod, kvůli kterému nestrpíš, aby se tě Ron dotýkal? Všechny tyto zábrany, obavy a pocity by byly pryč!"
Hermiona k němu tak prudce otočila hlavu, že si myslela, že zaslechla křupnutí kostí. „Jak to -"

„Chlapský rozhovor," ukončil, Neville moudře.

Hermiona zčervenala při myšlence, že Ron mluvil o jejich nedostatečné intimitě. Jak mohla vysvětlit, že když je Ron opustil v Deanově lese, že ho od té doby nedokáže respektovat? Že se cítí divně a nepříjemně, když se jí chce dotknout? Ron ukázal svou zbabělost a ona se přes to nedokázala přenést.

Vyvolalo to napětí, díky čemuž se cítila hrozně. Vidět Rona a zároveň vědět že nechce, aby se k ní přiblížil. Ta myšlenka, že to brzy zjistí, co pak? Ztratila by Harryho a Ginny. Ztratila by onu rodinu, kterou si vybudovala. Ztratila by všechno.

Uběhnul teprve týden co ona a Ron se pohádali kvůli nedostatku fyzické náklonnosti a od té doby on ani Harry se ji neozval. Neměla o nich žádné zprávy - neposlali sovu, ani žádná návštěva. Ginny se na ni sice usmála a krátce ji zamávala, ale zdálo se, že i ona se od ní vzdaluje.

„Co se tedy stane s tím dvojníkem?" zeptala se Hermiona pevně. „Bude dál žít s našimi nejhoršími obavami?"

„To je právě to," vysvětlil, Neville s úsměvem. „Prostě zmizí během několika minut!"

„To je hrozné!" naléhala Hermiona. „To je prakticky vražda!"

Hermiona podle svého názoru, vždy stála na té správné magické straně. Myšlenka, že by způsobila újmu nějakému stvoření, v ní vyvolala nevolnost.

„To není pravda," zamračil se, Neville. „Vždyť před tím ani nežili."

Navzdory teplému květnovému odpoledni se Hermiona otřásla a po celém těle ji naskočila husí kůže, když uvažovala nad tím, co Neville, navrhoval.

„Neville, tohle je temná magie," trvala na svém Hermiona a cítila nepříjemný pocit v žaludku. Neville, vypadal najednou děsivě, jak seděl naproti ní a držel v rukách spící mandragoru.

Jeho oči vypadaly mnohem starší než jeho pobledlý obličej.

„Vím," povzdechl si, Neville, což znělo jako tlumený výkřik. „Ale nejsi z toho unavená žít takhle, Hermiono? Vyděšená a izolovaná?"

Hermiona zjistila, že pro jednou neměla žádnou odpověď.