The Boxer {H.S}

Chapter 6

Zápas začíná ostrým, otravným zazvoněním bongu. Nohy mi poskakují nahoru a dolů, obličej zabořený do dlaní. Nervózně čekám, až se někdo rozmáchne.

Boj obecně není nic pro mě. Nechápu, proč si to lidé nedokážou vyříkat jako normální lidská bytost.

Kdykoliv se lidé hádali, když jsem byla ve škole, Prostě jsem odešla. Nechtěla jsem se dívat, jak se dva lidé bijí. Úplně mi vrtá hlavou, že se tím lidé mohou živit a v noci ještě spát.

Harry je první, kdo rozdává rány. Muž, se kterým Harry bojuje, je asi 5 stop ve srovnání s Harrym. Je velmi svalnatý a může říct, že dává ránu. Jsem úplně na pokraji sil, když se pěst v rukavici srazí s Harryho čelistí a spadne na zem.

Harry se ani nepohne, aby znovu vstal. Chlápek s prstenem náhodně napočítá do deseti a Harry vypustí první jen jednou ranou. Když konečně vstane, vypadá zahanbeně. Nedívá se mi do očí, když hledí na podlahu s kruhy.

„Pojď, Harry! Nakopej mu prdel!"Křičím tak hlasitě, jak to jen jde, a vstávám. Jeho oči se konečně spojily s mýma. Po tváři se mu rozlil široký úsměv, teď když má chránič úst venku.

„Pro tebe", až se červenám. Pošlu mu polibek a zahihňám se.

Jak začíná druhé kolo Harry stojí s trochu větší sebedůvěrou. Ramena má vysoko a hlavu drží vysoko. Usmívám se a tleskám rukama. Harry jde dovnitř a neztrácí čas tím, že muže mlátí. Pěst se mu opakovaně srazila s obličejem a trupem. Je mi ho skoro líto. Ale radši bych, aby se zranil neznámý muž než Harry.

Harry samozřejmě vyhraje druhé kolo. Otočí se a vytáhne chránič úst a sesune se do rohu. V kapse mi začne bzučet telefon, ale já ho raději ignoruji. Bzučení nepřestává, tak ho nevrle vytáhnu. Volá mi táta.

„Haló?"Zakryla jsem si druhé ucho, abych ho slyšela.

„Ahoj, musíš se dostat do nemocnice. Tvá matka nereaguje na dávku chemoterapie dobře" jeho hlas je měkký.Teď ne.

„Brzy tam budu. Je v pořádku?"Chci tu být pro Harryho, ale máma je nemocná.

„Nevím to jistě. P tu bude co nevidět."

„Dobře, budu tam hned, jak to půjde" zavěsím a nacpu telefon zpátky do kapsy. Když slyším zvonek, oči se mi vrátí k prstenu. Usmívající se Harry stojí s pravou rukou vítězně zdviženou jednou z dívek v ringu. Vynoří se ve mně žárlivost, když si všimnu její ruky na jeho hrudi. Mrká na mě a trochu mi zvedá náladu. Věnuji mu slabý úsměv, až svraští obočí.

Harry vyskočí z ringu a jde ke mně. Jeho paže mě okamžitě obemkly kolem pasu a já se lehce usmála.

„Co se děje, zlato?"Mumlá a táhne mě tam, kde jsme byli před zápasem.

„Musím jít, Harry," povzdechnu si a otřu si obličej dlaněmi.

„Proč? Udělal jsem něco špatně?"Harry mě jemně drží kolem zápěstí a přitahuje si mě k sobě.

Nechci, aby se to stalo, ale prostě se zhroutím. Všechno, co se nahromadilo, se prostě uvolní.

„Psst, to je v pořádku."Harry mi sladce vrká do ucha pořád dokola. Jeho velká ruka mě hladila po zádech. Je mi jedno, že jeho kůže je nasáklá potem a že jeho tělo hoří horkem z jeho boje, Držím se ho a nechávám se vším zaplavit.

Harry mě uklidní, než se mě zeptá, co se děje.

„Moje máma. Nevede se jí moc dobře" mumlám .Lehce našpulí rty a vtáhne si mě do náruče.

„Musím jet do nemocnice."Přikývne a uvolní mě ze sevření.

„Co kdybych se osprchoval opravdu rychle a půjdu s tebou."Je tak sladký a vůbec ne takový, jaký bych od boxera čekala.

„Nejspíš jsi unavený, Harry. Můžeš jít domů, jestli chceš," hlas mi trochu nakřápne, až Harrymu zjihnou oči.

„Když mě budeš potřebovat, je mi jedno, jak jsem unavený, Budu tam.„

-

Když jsme dorazili do nemocnice, táta mi volal asi čtyřikrát, ale já je prostě ignorovala. Jsem hrozná dcera a vím to.

Můj táta a nevlastní táta čekají v sedačce a drží se za ruku.

„Jak se má máma?"Tátovi se rozzáří oči, když mě vidí.

„P je teď tam vzadu. Vždy jen jeden návštěvník."Přikývnu a posadím se, Harry sedí vedle mě.

„To je tvůj táta?"Harry šeptá. Trochu přikývnu a zahihňám se.

„Oh je um jako gay?"Když tu otázku pokládá, zvedne tváře.

„Ano. To je dlouhý příběh," mumlám a kroutím hlavou. Kývne a už na mě dál netlačí. Penelope vyjde ven a otírá si oči s Rose položenou na boku. Ani se nepodívá směrem k našim otcům, když jde ke mně.

„Pořád se po tobě ptá."Mumlá. Přikývnu a zavřu oči.

„Brzy se vrátím" mé oči se spojí s Harrym, když vstávám. Přikývne a chabě se na mě usměje.

-

„Ahoj mami" Její úsměv je zářivý, I když vím, že má bolesti.

„Ahoj zlato "Její hlas je slabý, když hladí postel vedle sebe.

Mluvíme o všem pod sluncem. Povím jí o Harrym a ona se s ním chce okamžitě setkat, až si domluvíme. Říkám jí vždy jen jednu návštěvu, ale ona protestuje se slovy: „Jestli tu mám celou dobu ležet, tak alespoň co potkat chlapce, který krade mé dceři srdce." Máma má v sobě takový vtip, že mě nikdy nepřestane rozesmívat.

„Promluvím se sestrou" Rychle ji políbí na čelo. Čekárna je hned za jejím pokojem, Vykouknu ze dveří a vidím, že Harry spí.

„Mami, on spí.„

„Příště dobře," usměje se.

„Příště určitě"

-

„Tak jsme tady," povzdechne si Harry, když znovu dorazíme do arény, abych si mohla vzít auto.

„Mockrát děkuju, Harry," přikývne.

„Jsem pořád tady" Moje ruka jemně dopadne na jeho pravou tvář, když líbám tu protější. Pod mým dotekem se trochu zahřeje, než vyklouznu z jeho auta a mířím ke svému.

934 slov

Al the Love N