,,Pokud nám neřekneš kde je, zaplatíš za to.'' řekl mi ten hlas. Stále jsem mlčela ,,Počítám do 10ti.'' zasmál se.
,,Jedna.'' začal ,,Dva.'' Protočila jsem očima.
,,Nic ti neřeknu!'' vykřikla jsem.
,,Tři.'' pokračoval.
,,Nikdy ho nenajdeš!''
,,Čtyři.'' řekl přísnějším hlasem a doslova mě probodl pohledem ,,Pět.'' přihmouřil oči a přistoupil blíž.
,,Dělej..'' přecedil skrz zuby.
,,Nikdy.'' řekla jsem sebejistě a přihmouřila oči také.
,,Sedm.'' počítal dál. Já byla přivázaná k židli a on kolem mě začal chodit.
,,Myslíš si, že tohle na mě zabere?'' vysmála jsem se mu ,,Neřeknu ti kde je, i kdybych měla zemřít!''
,,Devět!'' přešel ke mě ,,Deset.'' ušklíbl se a já ucítila bolest na své levé tváři. Přesunula jsem na něj pohled a usmála se.
,,Nikdy.'' zašeptala jsem a znovu ucítila tu bolest, tentokrát na pravé tváři.
,,Nemáme na to celý čas. Až se vrátím, řekneš mi, kde je. Jinak seš mrtvá!'' rozkřičel se po mě a následně odešel. Zhluboka jsem se nadechla, abych se hodila do klidu. Jak to může jít, když mi hrozí smrt?! A to nejenom mě! Ale i Harrymu. Do očí se mi nahrnuly slzy a já jim nechala volný průběh.
,,Sstt!!'' ozval se někdo z tmavé části místnosti ,,Tady!'' řekl a zamával mi. Viděla jsem jenom siluetu, ale dokázala jsem poznat i podle hlasu, že je to žena.
,,Nemůžu, jsem přivázaná.'' řekla jsem a nepohodlně se zakroutila na židli. Z té tmy vystoupila blondýna, která mohla být stejně stará jako já. Měla na sobě upnutý kostým vůbec, byla celá v černém. Vytáhla kapesní nožík a přešla za mě.
,,Pomůžu ti, ale nesmí se o tom nikdo dozvědět.'' řekla a já přikývla. Najednou jsem ucítila, jak se provaz kolem mých zápěstí povolil a já mohla normálně hýbat rukama ,,Už hodně dlouho z tadyma chci utéct.'' řekla a zasmála se ,,Mimochodem, jsem Maya.'' usmála se a podala mi ruku. Já jí podala tu svojí.
,,Veronica.'' úsměv jsem jí opětovala a vstala jsem ,,Víš, jak jsem z tadyma dostat?'' zeptala jsem se jí a ona přikývla.
,,Znám to tady, jako svý boty. Jenom budeš muset hrát mýho zajatce.'' řekla a následně se rozešla ke dveřím ,,Pojď.'' otočila se na mě a pobídal mě. Přikývla jsem a rozešla se k ní ,,Půjdeš předemnou a já ti za zády budu držet pistoli.'' řekla klidným hlasem.
,,C-Cože?'' zeptala jsem se jí se strachem v očích.
,,Neboj.'' zasmála se ,,Nezastřelím tě. Potřebuju jen, aby to zabralo na stráže a navíc, není nabitá.'' mrkla na mě a mě se ulevilo.
,,Fajn.'' řekla jsem a rozešla se. Hnusného pocitu se nezbavíte, když máte za zády pistoli, i když není nabitá. Vyšly jsme ze dveří do obrovské chodby. Po každé straně stáli vojáci, ktři to tady hlídali. Do protisměru nám šlo pár vojáků, kteři semozřejmě uhýbali.
,,Maya se zase chce předvést před šéfem?'' řekl nějaký muž před náma. Hodil po mě vražedným pohledem a přešel k Mayi.
,,Co potřebuješ Jonasi?'' řekla otráveným hlasem a protočila oči.
,,Jen ti chci říct, že já jsem jeho poradce a ty se nikdy na mé místo nedostaneš.''
,,Myslíš, že bych se chtěla dostat na místo lenochů? To sotva.''
