,,Potřebovala bych uvolnění na tři týdny.'' řekla jsem směrem k řediteli, zatímco jsem mu podávala vyplněný list s ‚propustkou'.
,,To nebude problém.'' usmál se ,,Tvůj prospěch ve škole je v pořádku a potřebnou látku si snad umíš sehnat.''
,,Jasně.'' vykouzlila jsem na tváři nervózní úsměv.
,,Tak ti jen přeji pěkné tři týdny. Uvidíme se, až se vrátíš.''
,,Děkuju.'' usmála jsem se a s těmito slovy jsem opustila ředitelnu. Pořádně jsem si oddychla, když jsem zavřela dveře. Tyhle situace nenávidím. Avšak jsem se začala radovat. Nemyslela jsem si, že mi to projde. Když jsem kráčela chodbou, vzpomněla jsem si, že mám zavolat Katie, a tak jsem rychle jsem vytočila její číslo a doufala, že mi to vezme.
,,Haló?'' ozvalo se.
,,Ahoj Katie! Tady Charlotte.'' zakvílela jsem.
,,Charlotte! Jak to dopadlo?'' vyzvídala.
,,Pustil mě! Jedeme do Belgie!'' řekla jsem, plná radosti, přičemž jsem odemykala své auto.
,,To je úžasné!'' zapištěla tak moc, až jsem si musela dát mobil od ucha ,,Tak tedy, zítra v 9 večer nám to letí.'' informovala mě.
,,Fajn, ale potřebuju pomoc, co všechno si mám vzít?'' znervózněla jsem. Nasedla jsem do auta a zapla si bezpečnostní pás.
,,Stačí oblečení, hygienické potřeby, prostě normální věci. Hotel je čistotný, neboj se.'' uchechtla se.
,,Jedu ze školy, zavolám ti později, měj se.'' zavěsila jsem a vyrazila ze školního parkoviště směrem k obchoďáku.
Procházela jsem mezi regály a hledala všechny potřebné věci. Musím ještě zajít do obchodu s oblečením, abych si mohla koupit nové. Přece jenom jedeme do Belgie a budeme navštěvovat snad každý festival.
***
Domů jsem přišla ověšená taškami jako vánoční stromeček. Když jsem tašky odložila, zazvonil mi mobil. Máma.
,,Ahoj Mami.''
,,Ahoj Charlotte, jak to šlo?''
,,Jo, v pohodě. Zítra v 9 večer nám to letí.'' usmála jsem se.
,,Prosím tě, jen chci, abys byla opatrná. Budeš v zemi, ve které jsi ještě nikdy nebyla..''
,,Jo mami, neboj. Katie už tam byla, zná to tam.''uklidnila jsem ji ,,Musím si jít zabalit, zavolám ti. Měj se.''
,,Měj se.'' rozloučila se se mnou a ukončila hovor. Přišla jsem do svého pokoje a ze skříně vytáhla velký cestovní kufr, do kterého jsem začala skládat všechny nově koupené věci. Ještě jsem stihla napsat zprávu Katie a zavolat mámě. Dostala jsem poučku o tom, že si mám dávat pozor a držet se mapy.
Haló mami, já už nejsem dítě. Je mi 19.
Na druhou stranu tu její starostlivost chápu. Je to moje máma a sama se divím tomu, že mě pustila. Po dobalení všech svých věcí jsem se uvelebila v obýváku na gauči a zapla televizi, při které jsem usnula.
Ráno
Celá dolámaná jsem se probudila na sedačce a zjistila, že televize je stále zaplá. Ihned jsem ji vypla a šla si nachystat snídani. Zkontrolovala jsem mobil, který mi ukazoval, že mi přišly 3 zprávy.
