Kousek po kousku - Charmione

2 - příjemné přítmí

Když jsi blízko, jsem odhalená,
nemám zakryté své jizvy

Kráčeli k vstupu do dračí rezervace a Hermiona cítila, jak se její tep dvojnásobně zvýšil. Přicházela panika, to už poznala. Zastavila se. Charlie si toho nejdřív nevšiml a pokračoval dál. ,,Tohle nebyl dobrý nápad," řekla tiše. Charlie se zastavil a otočil se k ní. Myslela si, že ji buďto začne přemlouvat, nebo ji nechá odejít.
,,Minin, měla bys najít svůj svět. Neslibuju ti to, ale je dost dobře možný, že ho najdeš tady... a v sobě."
Hermiona chtěla něco namítnout. Třeba něco ve smyslu, že se bojí, jaký svět nalezne. Nebo že nenalezne žádný. A že je všechno ztraceno. A že by měl přestat být tak hezký a hodný! Charlie se však mezitím vrátil k ní.
,,Teď tě chytnu za ruku," oznámil a natáhl se pro její malou ručku. ,,Nemůžu tu cestu jít za tebe. Nemůžu ti ani extra ulehčovat tu cestu. Ale můžu jít po tvým boku, můžu tě podpírat, když budeš slabá. Mininko, čeká tě fůra práce, čekají tě špatný dny a nepůjde to nijak snadno. Ale nejsi sama. Hermiono," pravil a stiskl její ruku pevněji, ,,pamatuj, ty nejsi sama."
Hermiona měla pocit, že by Charliemu měla všechno říct. Vypovědět mu všechno, co si myslí, co ji trápí, co přede všemi skrývá. Neudělala to. Nebylo to totiž potřeba. Charlie to nějakou podivnou mocí nebo schopností dávno věděl. Viděl do ní, to bylo jasné, protože vždy věděl, co má říct.
,,Děkuju," řekla pouze. Vykročili společně. Hermiona se hrozně bála, až se s někým bude seznamovat. Dlouhé měsíce nepodávala ruku nikomu cizímu. Netušila, jestli při tom nezačne panikařit. O tom uvažovala celou cestu k veliké budově. Vstoupili dovnitř, prošli chodbou, Hermiona slyšela veliký halas mužských hlasů. Vstoupili do velké jídelny. U tří dlouhých stolů seděli muži a ládovali se večeří. Někteří neměli trička, jiní měli ohořelá obočí, jeden muž měl místo nosu zhojenou ránu. Vypadalo to jako setkání vyhnanců a vyděděnců společnosti. Všichni však měli dobrou náladu. Charlie pustil Hermionu, aby mi mohl strčit prsty do úst a hlasitě písknout.
,,Hej!" zvolal. Všichni kupodivu utichli. ,,Tohle je Hermiona. Teď tu s náma na čas bude."
,,Nazdar!" zvolali jednohlasně. Někteří dodali ještě: ,,Vítej, Hermiono!" Pozvedli své skleničky a hrníčky a připili si na ni. Hermiona jen nejistě zvedla ruku a mávla jim na pozdrav. Charlie ji chytil a jemně ji odtáhl pryč.
,,Myslel jsem, že to bude lepší, než tě jednotlivě představovat stovce chlápků, třinácti holkám a kuchařskýmu spolku," vysvětlil Charlie. ,,Postupně se s nima seznámíš, řeknou ti, jak se jmenujou. Neboj, na slušný vychování je neužije, takže si s tebou drtivá většina rukou nepotřese."
,,Děkuju," pípla Hermiona a doufala, že Charlie ví, jak moc to pro ni znamená. Nemohla mu to totiž říct.
,,Večeři ti dneska donesu, abys nemusela mezi tu zvěř. Navíc si budeš chtít určitě vybalit..."
,,Děkuju," zopakovala Hermiona.
Charlie se na ni usmál. ,,Sim tě, neděkuj."
Prošli kolem druhé veliké budovy, ta měla víc jak deset pater.
,,Todle je ubytovna, ale teď v létě je zbytečný tam bydlet," vysvětloval Charlie a rázoval dál. Došli k plácku, který byl daleko od draků i od živější části rezervace. Byly tam postavené jurty. U jedné z nich se zastavili. Hermionu polilo horko. To s ní vážně chtěl sdílet tohle maličké místo? Tam určitě nebyl pokoj pro hosty! Jak z toho vycouvat? Jak mu vysvětlit, že nedokáže spát v jedné místnosti s mužem? Charlie mezitím vstoupil dovnitř a čekal na Hermionu. Ta ho následovala, ale nechtělo se jí tam. Když vešla, užasla. Jurta však byla úchvatná! Bylo to útulné místo. Žádné zbytečnosti, jen nejnutnější nábytek a krásná postel.
,,Tak se tu zabydli, princezničko. Já bydlím v tý nejbližší jurtě, poznáš ji snadno, mám u ní vysazený jahodníky," řekl a zamířil pryč. Hermiona na něj zmateně zamrkala. ,,Nemyslela sis, že bych tě ubytoval u sebe, že ne?" vydedukoval z jejího výrazu. ,,Minin, vím, že jsi zvládla přeprat Voldemorta, ale v tom nepořádku, ve kterým žiju, bys zahynula." Hermiona moc dobře věděla, že nejde o nepořádek. Byl prostě hodný a respektoval to, že Hermiona potřebuje mít soukromí.
,,Jsi nejhodnější na světě, Charlie," řekla Hermiona.
Tomu se Charles jen zasmál a odešel se slovy, že do hodiny přijde. Hermiona osaměla. Posadila se na postel a přemýšlela, co si počne. Měla začít vybalovat? Bylo to vůbec skutečné? Stále se bála, že se bude muset vrátit do Anglie a vídat ty střídavě lhostejné a soucitné pohledy. Vyzula si boty a lehla si. Nechtělo se jí spát, ale chtěla přemýšlet o všem, co ji čeká. Strach, který ji svíral, se díky příjemnému přítmí a pocitu bezpečí zmírnil.